Úsměvná knížka od usměvavý holky – TOVÁRNA NA SNY

Anie Songe zná spousta lidí. Pro některé je to holka, která jim dává rady do života a inspiruje k víře v zázraky. Pro některé je to sluníčkářka a pozérka, která prostě jenom měla štěstí. Pro mě je to holka, pod jejímž vlivem jsem si koupila bílou čepici (protože jí děsně sluší, takže mně bude taky, ne?), která mi hned první den spadla do bláta. A teď se mi do spárů dostala její knížka.

JÁ JSEM MALÁLA: Skutečný příběh dívky, která bojuje za svá práva

Já jsem Malála je skutečný příběh dívky, která bojuje za svá práva. Za práva všech dívek, jimž je v islámském světě odpíráno naučit se číst a psát. Která tajně psala pro BBC a byla za to Talibánem střelena do hlavy. Která přežila a vytrvala a v šestnácti letech se stala nejmladší nositelkou Nobelovy ceny za mír v historii.

„Co to je za podivný svět, když se dívka, která chce chodit do školy, musí postavit ozbrojencům se samopaly a stejně tak své vlastní rodině." 

Pamatujte, že je to jen hra...

VSTUPENKA PRO JEDNU OSOBU

HLAVNÍ BRÁNY SE ZAVÍRAJÍ O PŮLNOCI.

Pozdním příchozím nebude umožneno se hry zúčastnit a vyhrát letošní cenu jednoho přání.

OUT OF THE EASY

New Orleans. Padesátá léta. Uvolněná morálka, mafie a jedno malé, nenápadné knihkupectví. A pak sen sedmnáctileté holky, která se s tím vším musí vypořádat.

If I poured all the lies I had told into Mississippi, the river would rise and flood the city.

Když místo superhrdinů dostanete superpadouchy (OCELOVÉ SRDCE)

Co byste řekli na to, kdyby byl celý svět plný lidí se superschopnostmi – avšak s jediným háčkem? Co byste řekli na to, kdyby svět místo superhrdinů obývali superpadpouši? A do třetice – co byste řekli na to, kdyby těm superpadouchům naháněla hrůzu třeba malinovka nebo vlastní rocková hudba?

Proč nečtu young adult (THE INFERNAL DEVICES)

Mají krásné obálky. Jsou jednoduše napsané. Hlavní hrdinka bojuje s démonem, zatímco po očku pomrkává po svém přešlechetném zachránci. Jehož oči, mimochodem, jsou tak modré, tak strašlivě moc modré – konkrétně jako to modromodré místo, kde se modré nebe střetává s modrým oceánem. K zamilování? Ne. Na zastřelení.

“Dear me,” said Will, and he took another bite of his apple. “Is it because I'm better-looking than you?”

Howlův putující zámek

Lehce nesnesitelného čaroděje Howla každý miluje. Knižním hrdinkám jdou z něj oči kolem a autorce příběhu chodí dopisy od čtenářek, které si ho chtějí vzít za muže. Jakto? Důvodů, proč ho milovat, existuje celá řada. Tak například to, jak je protivný. Nebo fakt, že každičké ráno stráví přinejmenším dvě hodiny v koupelně, aby mohl vylézt dostatečně prosycený vůní jarních kvítků. Anebo jistě lákavá záhada, zda srdce nebohých dívek pouze láme, nebo i tajně požírá. Tak co, stoupnete si do fronty zoufale zamilovaných děvčat z celého světa?

Different boys live by different rules – ARISTOTLE AND DANTE DISCOVER THE SECRETS OF THE UNIVERSE

Vůbec nevím, jak tuhle recenzi začít. Aristotle and Dante Discover the Secrets of the Universe totiž není knížka, která by se dala nějak jasně charakterizovat, uchopit či přesne popsat. Její čtení pro mě bylo spíš o pocitech a atmosféře. A právě proto jsem se do ní absolutně zamilovala.

The summer sun was not meant for boys like me. Boys like me belonged to the rain.

LADY FUCKINGHAM provozuje zvrácenější praktiky než Christian Grey

Útlá růžovoučká knížečka prťavého formátu, na hřbetu nápis hlásající jméno Oscar Wilde. Nemůže přece jít o nic špatného, no ne? Jenže pak si všimnete obálky. A názvu. Tady něco smrdí... Otevřete na náhodné stránce. A tím myslím opravdu na JAKÉKOLI náhodné stránce. Poté, jste-li jemná dámička s vějířkem, se skácíte do mdlob. Ona to totiž zdaleka není tak nevinná a rozmilá knížečka, jak se na první pohled tváří. Dámy a páni, představuji vám mladou a nestoudnou Lady Fuckingham. (A abych vám její nestoudnost jaksepatří doložila, úryvky mezi odstavci vždy vyberu tak, že nalistuji úplně náhodnou stránku a opíšu, co mě zrovna praští do oka.)

„Orgasmus následoval orgasmus a brzy jsme jich měli každý na šest za sebou..."

Vyražte lovit poklady (a kousky mrtvol)! PĚT

Geocaching je super. Vyrazíte s GPSkou na lov pokladů, ztratíte se v divočině, sem tam najdete nějakou tu uřezanou ruku v krabičce od svačiny... Kdo by nepropadl téhle zábavě? A pokud nejste nadšení kešeři (či hledači mrtvol), věřte mi, že po přečtení téhle knížky se jimi stanete. Lovu zdar a nespadněte do studny!

Zahrajte si na hrdiny a zkuste při tom neumřít! SAECULUM

Jasně, středověk je bezva, o tom žádná. Tak proč nezahodit mobil a šminky, nepopadnout šišku salámu a nejít si vykopat latrínu? Protože právě o tohle jde v larpaření, hře na hrdiny. Jenže co když si k táboření vyhlédnete super místečko, na které je tak trochu uvalená kletba, otevírají se tam hroby a mizí lidé? No stress, larp může v klidu začít!

Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta

Před lety obletěl svět dojemný a myšlenkami přehlcený Atlas mraků Davida Mitchella. Tentokrát se mi dostal do rukou jeho další román – jak jinak, než opět vybavený jaksepatří poetickým názvem a přinejmenším stejně poetickými úvahami.

 

Břicho prahne po jídle, jazyk prahne po vodě, srdce prahne po lásce a mysl prahne po příbězích.

FANGIRL

Řekněte mi: Která blogerka by si nechtěla přečíst knížku o blogerce? Obzvlášť, když ona knížka obsahuje i všechny ostatní knihomolské lákače: Ségru dvojče, posedlost sérií nápadně připomínající Harryho Pottera, pěkného kluka a nástup na vysokou. Seznamte se s Fangirl, knížkou o fanynce.

Jak jsem četla svoji první Zeměplochu

Já a Terry Pratchett – to je navzdory mému skóre jedné jediné přečtené knihy docela dlouhá historie. Asi před třemi lety jsem si totiž řekla, že bych na Zeměplochu mohla zkusit přestat zírat a raději ji i číst. A abych si to pořádně zavařila, rovnou v angličtině. Pitomé rozhodnutí. Bylo mi tehdy čtrnáct a Terryho angličtině jsem vůbec nerozuměla. Vlastně, abych řekla pravdu, žádné angličtině jsem v té době vůbec nerozuměla. A co teprv té zeměplošské, která se hemží bůhví čím? Na Hat full of Sky mám naprosto jasné vzpomínky – slovník, slovník a zase slovník. Někdo kouzlil a někde pořád pajdaly nějaké boty. Vzdala jsem to v půlce první kapitoly.

Všemi opěvovaná PÍSEŇ KRVE

Píseň krve – knížka, která začíná na konci. Kronikář a dějepisec Vernier se setkává s živoucí legendou, nazývanou všemi jinak. Mladý Jestřáb. Temný rytíř. Vrah nadějného. Stín krkavce. Pro nás je to však Vélin Al Sorna, mladý a sympatický skoromnich, jenž je ovšem v okamžiku setkání s Vernierem už dávno odsouzený k smrti. Než ale stihne položit život, vypráví nám svůj drsný a surový příběh plný lásky a smrti, příběh zrady a důvěry, příběh písně své krve.

Reinkarnovaný bůh, kopírka na duše a schizofrenní halucinace – TŘI TVÁŘE

Můj nejoblíbenější autor, fantasy spisovatel Brandon Sanderson, proslul především svou pověstnou nápaditostí. I ve Třech tvářích sbírá inspiraci, kde se dá. V tchaj-wanském muzeu umění se zrodí falzifikování duší pomocí pečetidel, z počítačové hry vznikne úprk od reinkarnovaných bohů. 

O časocestovacím foťáku a vševědoucích halucinacích, které mají halucinace, ani nemluvě.

Minirecenze – přešlechetný ROBIN HOOD

Kdo by neznal zeleného mužíka s lukem, hrozbu sherwoodských lesů – Robina Hooda, jenž bohatým bral a chudým dával. Tato anglická legenda však v podání Francouze Alexandra Dumase vyznívá poněkud úsměvně. Robin Hood je vykreslen jako neohrožený, šarmantní mladík, jehož poctivost, láska a čestnost přímo bijí do očí. O šermířském umu, nebetyčné skromnosti a zásobárně ztracených příbuzných ani nemluvě. Většina ze scén v knize probíhá dle následujícího scénáře:

1. Robin Hood potká v lese protivníka strašlivé síly.
2. Utkají se v lítém boji.
3. Šlechetný Robin Hood na plné čáře zvítězí, avšak štramácky nechá svého protivníka vyhrát.
4. Následující události se dělí do dvou skupin:
   a) Robin Hood a protivník strašlivé síly zjistí, že jsou dávno ztracení příbuzní, a utopí se v slzách a obětích.
   b) Protivník strašlivé síly poklekne před Robinem Hoodem a nabídne mu své služby, poněvadž si přece vždycky přál oddaně sloužit tak vynikajícímu šermíři.

Atlas mraků

Poetický název, kouzelně dechberoucí obálka, hlubokomyslný obsah. Jo, to je Atlas mraků. Protože ta knížka je přesně taková, jak zní. Žádný milostný trojúhelník (jupí!), žádná nevinně se tvářící vnucená filozofie. Spíš jako kdybyste pozdě k večeru leželi na trávě, přemýšleli, nechali na sebe blyštět hřejivé paprsky a snažili se vyčíst příběh z oblaků.

Ačkoli příběh sám o sobě není nijak červánkově růžový a už vůbec ne hřejivý. Vlastně z něj dostanete spíš zimomřivky. Jako při bouřce. Drtí, deprimuje, rozesmívá, dává naději. Poslední dobou si vybírám ke čtení samé dobré knížky. I tentokrát jsem kápla na to pravé.

NOČNÍ CIRKUS

Noční cirkus přijíždí nečekaně a bez ohlášení. Nikdo neví, kam dorazí příště. Otevírá se za soumraku a zavírá za úsvitu. (Vstoupíte-li za denního světla, hrozí vám exsangvinace.) V jeho tajemných zákoutích spatříte divy a kouzla, o nichž jste snili celý život, akrobaty, iluze, zámky z oblaků. Je jako šachovnice, dějiště hry těch nejohromnějších triků, kde fyzika a gravitace ztrácí smysl. Vítejte v Cirque des Reves.

 "Cirskus přijíždí bez varování"

Když hraješ HRU O TRŮNY, buď zemřeš, nebo zvítězíš

Začalo to nehezkým dojmem, že kdo nezná Hru o trůny, jako by nežil. Ve škole moji kamarádi probírali své oblíbené postavy, na deviantartu na mě bafala ztvárnění zlovlků, média parafrázovala slavné věty. A já? Já jsem byla mimo. O co sakra jde? Jaký trpaslík zas kde co řekl? Zároveň na mě každý den vykukovalo víc a víc spoilerů. A já věděla, že si jednoho dne tuhle sérii rozhodně chci přečíst. Nynější všeobecný frmol kolem Písně ledu a ohně mě však utvrdil, že by onen den D měl nastat spíš dříve než později.