Be infinite with THE PERKS OF BEING A WALLFLOWER

ANOTACE
Když člověk stojí v koutě, může si všimnout spousty úžasných věcí. Ale pak přijde chvíle, kdy je třeba vykročit na parket a začít opravdu žít.

Strhujícímu románu Stephena Chboskeho o dilematu mezi nečinností a touhou se dostalo nadšeného přijetí, vyvolal polemiku a získal miliony oddaných čtenářů. Příběh o dospívání na střední škole, který Charlie vypráví v dopisech, je otevřenější a důvěrnější než leckterý deník, zároveň vtipný i sžíravý. Nevíme, kde Charlie bydlí, ani komu píše - máme jen slova, o která se rozhodl podělit. Zmítán touhou žít svůj vlastní život i touhou vymanit se z role, která mu připadla, prozkoumává dosud neznámé území. Před ním se otvírá svět prvních lásek, rodinných dramat i nových přátelství. Svět sexu, drog a Rocky Horror Picture Show, kde klíčem ke štěstí může být například ta správná píseň, díky níž se můžete řítit tunelem a cítit se nekonečně.

V Charliem se autorovi podařilo stvořit vypravěče, který vás uhrane a přenese zpět do divokých a intenzivně prožívaných dní na prahu dospělosti, kdy se život podobal jízdě na horské dráze.

název v češtině: Ten, kdo stojí v koutě
název v originále: The Perks of being a Wallflower
autor: Stephen Chbosky
počet stran: 216
odkaz na Knihcentrum (s ukázkou z knihy)

A CO NA TO JÁ
Nečekala jsem to, ale The Perks mě uchvátilo. Knížku jsem četla anglicky, což u mě vede většinou k tomu, že si ji tolik neužiju, protože ztrácím čas překládáním a méně se soustředím, jsem roztěkaná, čtení jde pomaleji. U téhle jedné tomu tak nebylo, ba právě naopak. Angličtina je tu v porovnání s ostatními originály hodně jednoduchá, takže během celého čtení stačí přeložit pouze pár slovíček, a to i tak spíš ze zvědavosti, než z nutnosti znát jejich význam. Neztrácí se autorův styl, který je pro The Perks dost typický (při psaní slohu o angličtině jsem se přistihla, že píšu jako Charlie), jenž by se jinak vytratil s překladem. Tolik k angličtině, už vás s tím nebudu otravovat :D Pojďme k samotné knížce.

Charlieho první slova

Příběh je vypravovaný formou dopisů, které Charlie čtenáři píše. Vede si tím způsobem vlastně deník, do kterého nás čas od času zatáhne, když mluví přímo k nám nebo nám něco vysvětluje. Je hodně těžké pocit z téhle knížky shrnout, protože vám opravdu dá spíše pocity než něco konkrétního a hmatatelného, po dočtení si neřeknete: "Týjo, to byla bomba, jak bojovali s démonama!" a v hlavě se vám nepřehrávají akční scény a události, romantické zápletky ani hlášky vašich oblíbených postav. Prostě si jen sednete na zadek a přemýšlíte. O lidech, o životě... Myslím, že právě tohle byl záměr celé knížky, přimět nás k zamyšlení se. A to se skutečně povedlo. Již zminovanou akcí děj skutečně neoplývá, očekávejte spíš jednoduše podané úvahy a Charlieho vnitřní boje a zážitky tak, jak je on sám vnímal. Díky formě knížky se dozvídáte skutečně jen podstatné věci nebo alespoň to, co se Charliemu jeví jako podstatné, nezdržují vás nedůležité popisy a takové ty řečičky okolo, které pro jednou není na škodu vynechat.
Jak už jsem psala, Charlie píše svým příznačným stylem. Jednoduše, vše nám servíruje jako na lopatě, potřebné detaily vysvětlí a nepotřebné nechá být. Svými pocity a náladami ovlivňuje ty naše. Během čtení jsem se několikrát cítila frustrovaně a bezmocně, v rozpacích, po chvíli zase šťastně a rozradostněně. Celá kniha je jedna velká hra s pocity čtenáře. Nevím jak s ostatními, ale se mnou to tedy rozhodně pořádně zamávalo.

film jsem zatím neviděla, ale rozhodně chci

Dopisy jsou psané s poměrně velkými rozestupy (týden, dva, tři), takže je opravdu vystihnuto jen to nejdůležitější za danou dobu a Charlieho život se začíná v postupných obrazech vybarvovat a skládat jako kousky skládanky a čtenář si začíná vnímat, jak se Charlie v průběhu vyprávění mění, každá událost má na něj dopad, vyvolává akci a reakci. Není žádný superhrdina, lovec stínů ani čaroděj, ale já ho mám strašně moc ráda. Velkou část knížky jsem měla chuť ho obejmout. (ale zase si ho nepředstavujte jako kdovíjakého mučedníka - jestli to tak vyznělo, tak nemělo). Zároven mám ráda hlavní postavy knihomoly, a to Charlie je. Ani tak jsem o něm nepřemýšlela jako o postavě, jako spíš o reálném klukovi, kterým by vážně mohl být. A věřím, že jich přesně takových někde pár je. Nebylo by na škodu, kdyby jich bylo víc.

,,Things change. Friends leave. And life doesn't stop for anybody."

Každý dopis začíná slovy "Dear friend" a končí "Love always, Charlie" - zpočátku mě to štvalo, ale jakmile jsem si na to navykla, zamilovala jsem si to. Stejně jako nesmrtelný citát, který se při pojmu The Perks of being a Wallflower mnohým vybaví.

,,And in that moment, I swear, we were infinite."

s touhle obálkou jsem knížku četla já

Za zmínku stojí i hromada knih, písniček a filmů, se kterými nás Charlie ochotně seznamuje a vtahuje do svého světa, kde mu vyhrávají pásky právě s těmi písničkami. Nevím, jestli existuje někdo, kdo odolal a minimálně jednu z Charlieho oblíbených si nepustil. Dost děje se točí i okolo Rocky Horror Picture Show a já jsem opravdu hodně ráda, že jsem ten film viděla. Čtenář ho znát nepotřebuje, ale dodává takovou tu zasvěcenost, takové to Charlie! Já taky vím, o co jde! Chápu, proč jsi rád, že Sam hraje Janet! Člověk si prostě mnohem líp představí, jaké to je, když tu hru zkoušejí a pak předvádějí před diváky, vykresluje svoji vlastní zvláštní atmosféru. Proto doporučuju na film se podívat, i když asi nebude pro každého. 

Nevím, jak to shrnout. Budu se asi opakovat, ale knížka zanechá pocity a dojmy, ne slova. (V tom případě nechápu, proč je tahle recenze tak rozvleklá a utahaná :D)

PS: Omlouvám se, pokud někde chybí háčky nad písmenky a podobné neplechy, zlobí mi klávesnice a chvílemi to prostě nejde napsat :)

Love alwas,

Wayll