8.1.15

ERILIAN – KOUZLA NA OBZORU



Když jsem se pouštěla do Erilianu, vůbec jsem nevěděla, co od něj čekat. První díl mě zaujal. Působil mile a nadějně, zároveň však nechával prostor pro vylepšení. Do Kouzel na obzoru jsem šla s tím, že neočekávám zázrak, nýbrž klidné a pohodové čtení na zimní prázdniny. Vyklubalo se z toho víc než to – klidné a pohodové čtení se spoustou dobrodružství a inspirace, snění nad létem a zoufalého přání vydat se na cestu spolu se Ziou.

"Náhoda má velmi specifický smysl pro humor."

Zia je hlavní hrdinkou druhého dílu erilianské trilogie. Spontánní, rozpustilá a psaní-milující. A neochotně přiznávám, že jsem tvor závistivý a její dobrodružství bych si nejradši ukradla sama pro sebe. Protože pokud milujete cestování stejně jako já, vězte, že se z podobné knížky stává prvotřídní utrpení. Nejen, že s vědomím, že se tam nikdy nepodíváte, čtete o pouštích, ostrovech a velkolepých palácích, navíc je ale celý příběh protkaný magií. Magií, která nám v našem světě zatraceně chybí. Nebylo by to super, mávnutím ruky si vytesat schody nebo uplácat pouštní bábovičku bez nutnosti shánění lopatky?

Když pomyslím na Kouzla na obzoru, na mysl mi přijde jedno slovo: inspirace. Ve dnech po dočtení jsem trpěla syndromem tvoř-tvoř-tvoř. Hlavou mi vířily nápady a myšlenky na cestu, kterou jsem právě absolvovala spolu se Ziou. Chtělo se mi psát. Kreslit. Tvořit, ničit a značně se vyřádit. Pokud se poohlížíte po něčem, co probudí vaši zakopanou kreativitu, tady to máte.

Styl vyprávění je čtivý, jednoduchý a poutavý, takže knížku nebudete odkládat jen tak uprostřed věty. Oplývá i jakýmsi šmrncem a jiskrou. Příběh vás nutí nejprve dočíst stránku, posléze kapitolu, postupně listovat stranami, dokud knihu nepřelouskáte celou, ani nevíte jak.

~ Erilian – kouzla na obzoru (díl 2.)
~ 320 stran
~ Napsala Tereza Janišová
~ Ilustroval Petr Vyoral
~ Vyšlo u nakladatelství CooBoo
~ Webové stránky knížky

Avšak já osobně holduji spíše těm "temnějším" fantasy, s krvavými bojišti a setnutými hlavami, takže mezi své úplně nejoblíbenější bych Erilian nezařadila. Mezi ty naplno užité ale rozhodně ano. Byla to knížka, během níž jsem se podívala do spousty cizokrajných končin, a autorka fantazií rozhodně nešetřila. Takové milé čtení do postele s hrnkem čaje, když se chcete zachumlat a zapomenout na to, že za okny zuří vánice.

Čtete české autory? Máte rádi ilustrované knížky? 

Vaše Wayll

4 komentáře:

  1. Pěkná recenze, moc se ti povedla :) České autory čtu, ale samozřejmě ne tolik jako zahraniční. Jako dítě jsem ilustrované knihy milovala, teď je mám také ráda, ale připadá mi, že tím kniha vnucuje, jak by měly postavy vypadat - berou starším čtenářům představivost.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :) Já naopak ilustrace vítám, pro mě je to kromě popisu v knížce jen další způsob, jakým nám autorka říká, jak něco vypadá :) Ale máš pravdu, že nějaké to omezení představivosti v tom je.

      Vymazat
  2. Erilian znám a mám ho moc ráda. Je to zajímavé, oddechové čtení u kterého vůbec nemusím přemýšlet a přitom to vůbec není nějaká hloupá a laciná, romantická ocucávačka. Osobně jsem měla o moc radši první díl, protože jsem se mnohem víc ztotožnila s hlavní hrdinkou. Ziu jsem si ale také velmi brzo oblíbila!
    Ráda vidím, že tyhle knížky čte i někdo další, hned si nepřipadám tak opuštěná! :D (Mimochodem moc pěkně napsané, palec hore za to!)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, to byla jedna z věcí, které jsem na tom ocenila nejvíc - absence romantické zápletky :D děkuji :)

      Vymazat