12.3.15

Atlas mraků



Poetický název, kouzelně dechberoucí obálka, hlubokomyslný obsah. Jo, to je Atlas mraků. Protože ta knížka je přesně taková, jak zní. Žádný milostný trojúhelník (jupí!), žádná nevinně se tvářící vnucená filozofie. Spíš jako kdybyste pozdě k večeru leželi na trávě, přemýšleli, nechali na sebe blyštět hřejivé paprsky a snažili se vyčíst příběh z oblaků.

Ačkoli příběh sám o sobě není nijak červánkově růžový a už vůbec ne hřejivý. Vlastně z něj dostanete spíš zimomřivky. Jako při bouřce. Drtí, deprimuje, rozesmívá, dává naději. Poslední dobou si vybírám ke čtení samé dobré knížky. I tentokrát jsem kápla na to pravé.




Angličan David Mitchell spojuje a postupně proplétá šest příběhů. A ne jen tak ledajak. Troufám si říct, že dokonce naprosto geniálně. Ani dva z nich nejsou stejné – jak dějově, tak především stylem. Bylo by libo tichomořský deník doktora práv z roku 1850? Nebo radši prahnete po interview s korejskou jídlonoškou v předaleké budoucnosti? Já osobně si nejvíc oblíbila příběh jistého mladého, poměrně dekadentního skladatele, píšícího dopisy své pravé lásce, Sixsmithovi. Avšak já jelito jsem po půlce knihy usoudila, že se mrknu na prvních pět minut filmu, a bylo mi vyslepičeno, jak to s ním dopadne. Díky, milí filmaři.

Sextet Atlas mraků (složený mým oblíbeným hrdinou)



I z filmu se stala poměrně známá a diskutovaná záležitost, ačkoli se od knihy nepatrně liší. Přes drobné dějové rozdíly a jednu velkou motanici s jedním z hlavních hrdinů je nejvýraznější změnou způsob vyprávění. Ve filmu se příběhy co chvíli střídají a prolínají, ovšem o nic méně geniálně než v knize. Hlavní postava ze sci-fi budoucnosti utrousí poznámku o tom, že se jí otevřely do nového světa, a rázem přeblikne střih na otevírající se dveře současného domova důchodců.

V knize je to však tak, že každý z příběhů je rozdělen na dvě poloviny. Kniha tak začíná první půlkou Adamova tichomořského deníku, pokračuje částí dopisů Sixsmithovi a o pár stran dál následuje polovina vyprávění zkrachovalého knihkupce. Když se přes další řadu rozpůlených příběhů dostanete do středu knihy, příběhy se začínají zase uzavírat. Nejdřív je dokončen příběh o knihkupcovi. Pak je nám naservírován zbytek skladatelových dopisů. A nakonec můžeme dočíst druhou půlku rozbouřených deníkových zápisků.

zdroj: http://www.deviantart.com/art/Journey-to-the-Unknown-360375283

Zdaleka nejobdivuhodnější věcí pro mě bylo střídání stylů. Nejen to, že každý příběh je psaný jinou formou (deník, dopisy, rozhovor, detektivka, vyprávění u ohně), ale i jiným jazykem. Porovnejte sami:

O tři skotské později dorazil starobylý autobus. Starobylý? Ten pamatoval ještě krále Edwarda! Celou cestu do Cambridge jsem musel poslouchat bandu užvaněných študáků. Starosti s klukem, sadističtí profesoři, démonické spolubydlící, televizní reality show, krucifix, neměl jsem ani potuchy, že jsou děcka v jejich věku tak hyperaktivní.


***

Jak je tohle prahnutí po nesmrtelnosti vulgární, marné a falešné. Skladatelé jsou jen čmáralové malující v jeskyních po stěnách. Člověk skládá muziku, protože zima je věčná, a kdyby to nedělal, měl by na krku vlky a sněhové bouře ještě dřív.

***

„Já se vás nebojim!" povídám mu, i dyž popravdě hlas mi zněl asi jako kachní prdnutí při hurikánu.

Promyšlenou perličkou bylo i proplétání se příběhů. Stručně řečeno jde o reinkarnované podoby téže duše. Takže v jednom příběhu hlavní hrdina uslyší skladbu a v jiném, o několik desítek let později, je jinému hrdinovi povědomá. Nebo si hlavní postava v roce 1931 čte deník z roku 1850 a rozčiluje se, že v půlce zápisu končí uprostřed věty. Pokud by se i po tolika přesvědčivých důkazech našli notoričtí pochybovači, pro jistotu je tu ještě komeťáckém znamínko, které mají všichni hrdinové na klíční kosti.

Celým Atlasem mraků jako kapky deště prosakuje hloubka myšlenek. Začtěte se. A najděte si tu svou. Mně se ze všech nejvíc líbí jedna na samotném závěru knihy. Ne, nebudu ji sem psát. Budete se k ní muset dočíst. (Nebo prostě přijít do knihkupectví a otevřít knížku na poslední stránce.) Jazyk, přestože všude odlišný, má u každého příběhu společné jedno – je složitý. O přirovnání, metafory a vzletná adjektiva většinou není nouze. Když budete mít štěstí, pochopíte i nějakou tu narážku na slavného autora či básnířku. Rozhodně ale Atlas mraků nepřelouskáte během dvou večerů. Abych byla upřímná, mně to zabralo tři týdny. Zčásti to bylo tím, že jsem kvůli škole byla téměř bez času, ale i když jsem ten čas měla a do Atlasu se začetla, musela jsem ho po padesáti stránkách zaklapnout a u ovocného čaje vstřebávat, co že jsem se to právě dočetla.


Jestli máte rádi sci-fi, napětí, postmodernismus, hudbu, vraždy, akci, lásku, filozofii či důchodce, Atlas mraků je přesně pro vás. Protože tohle všechno v něm najdete.


Atlas mraků (v originále Cloud Atlas)

 492 stran

 Napsal David Mitchell

 Přeložila Jana Housarová

 Vyšlo u nakladatelství Mladá fronta





Autor prohlásil, že jedna z duší do řetězce reinkarnací nepatří. Ať jsem ale pátrala sebevíc, nepovedlo se mi to vykoumat. Četli jste Atlas mraků? Přišli jste na tuhle malou záhadu? :)

 Vaše Wayll

18 komentářů:

  1. Už jsem na něj narazila, ale nerada kupuji knihy s tím, že nevím, co od něj čekat... Svou recenzí jsi mě ale zcela přesvědčila a doufám, že se k téhle knize co nevidět dostanu :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, tak to jsem ráda, tahle knížka opravdu stojí za to :)

      Vymazat
  2. Knihu jsem nečetla, ale už se nějakou dobu chystám podívat na film, snad si třeba i přečtu knihu. Závěrem rozhodně děkuji za pěkně napsaný článek :)
    http://milujemekihy.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Obvykle filmová zpracování nemusím, ale Atlas mraků Wachovští vystihli perfektně. Až se na to podíváš/přečteš knížku, dej vědět! :)

      Vymazat
  3. Já jsem nejdřív viděla film, připadal mi nádherný a geniální, ale když jsem četla knihu, totálně jsem se zamilovala. Film je proti ní trošku povrchnější, nejsou tam tak jasné návaznosti, hodně se liší třeba v příběhu Sonmi, ze kterého ve filmu udělali akční zamilovaný příběh (nic proti, jen chci říct že v knize je to zajímavější). Rozhodně jedna z nej knih mého života.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také jsem nejdřív viděla film, ale naštěstí jsem ho úplně zapomněla a jediné, co mi utkvělo v hlavě, bylo, že je to skvělé. Tak jsem si to přečetla a jsem nadšená. :) Taky mi trochu vadilo, jak přidávali milostné zápletky. A nejen k Sonmi. Ale neřekla bych, že to bylo nějak povrchnější, podle mě i film výborně vystihl některé myšlenky a když jsem na něj nedlouho po dočtení koukala, secvakla mi ještě spousta věcí, které mi během knížky unikly. :)

      Vymazat
  4. Davida Mitchella milujem. Naozaj. Je to môj najobľúbenejší "vážny" spisovateľ, keby som mala odporúčať jednu knihu, ktorú by si mal prečítať každý, je to práve Atlas mrakov. Dokonca som o Mitchellovi robila na jeseň projekt na blogu, aby som aj iných ľudí upozornila na to, aký je geniálny. :-D Presne ako píšeš, v knihe je množstvo hlbokých myšlienok, zaujímavé príbehy a krásny jazyk. Moje najobľúbenejšie poviedky sú tá s Robertom Frobisherom, Sonmi a so Zachrym. Ale aj ostatné sú dobré, a s každým ďalším čítaním sa mi dostávajú pod kožu ďalšie príbehy a postavy. Momentálne som si zamilovala akčnosť Poločasov rozpadu aj rozvláčnosť Tichomorského denníka (a tá posledná veta!!!! Pri nej mi aj slza ukápla.) a pomaly beriem na milosť aj príbeh z domova dôchodcov. Ono mi hlavný hrdina trošku liezol na nervy. :) Film som nevidela, ale snáď sa k nemu dostanem. A môžem ti odporúčať aj ostatné Mitchellove knihy. Pre mňa je srdcovka úžasných Třináct měsíců, rozprávanie o dospievajúcom chlapcovi na anglickom malomeste. A Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta ma tiež okúzlilo, ale stihla som ich zatiaľ prečítať len raz. Hm. Ako vidím, podarilo sa mi vyprodukovať kilometrový komentár, ale som vždy nadšená, keď nájdem ďalšiu spriaznenú dušu, ktorej sa Mitchell páči. Mám pocit, že sa na internete až tak neprejavujeme. :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že jsou ještě lidi, kteří čtou takovéhle "vážnější" knížky :) Mně Poločasy rozpadu sedly asi ze všech nejmíň, nejsem příliš naladěná na tenhle druh krimi příběhů. :D Každopádně Frobishera jsem si naprosto zamilovala, nejvíc z celé knížky. O ostatních Mitchellových knížkách jsem jen cosi letmo zaslechla, takže díky za doporučení, určitě se na ně podívám a některou zkusím :) Zdá se to jenom mně, nebo mají všechny tak kouzelné názvy? Nevadí, mám ráda kilometrové komentáře! :)

      Vymazat
  5. ja jsem si rikala, proc mam tu knizku s jinym obalem a ono je to pod prebalem... aha tak nic no :-D jinak jsem jeste necetla, ale kamaradka mi vypravela o filmu a vypadalo to hodne drsne, na knizku se moc tesim.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, tomu naprosto rozumím, tyhle přebaly mě také naprosto matou. :D Je to báječné, dokonce na to budu mít ve škole referát. Tak pak rozhodně dej vědět, jak se ti to líbilo :)

      Vymazat
  6. Jedna z najúžasnejších kníh, aké som kedy čítala, a zároveň i filmové spracovanie, hoci tak iné, patrí k tým najlepším. Súhlasím s každým tvojim slovom, tá kniha je klenot. A hneď som si ju aj vytiahla z poličky, aby som si prečítala poslednú stránku :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Z filmu jsem upřímně nadšená, přijde mi, že jako jeden z mála filmů dokázal vystihnout atmosféru a ty hlavní myšlenky. :) Jo, oceán. Tak nějak mi to dodává motivaci. :)

      Vymazat
  7. Knížku jsem nečetla, ani jsem neviděla film, ale už dlouho mám chuť si ji přečíst :) Jen jsem nevěděla, co od ní čekat. Ta recenze mě přesvědčila :) Nalákala jsi mě k přečtení :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ani nevíš, jakou jsi mi udělala radost. :) Vždycky jsem strašně ráda, když někoho přesvědčím. Kvůli tomu jsem si i blog původně zakládala :) (Ráda totiž všem kolem cpu své názory :D)

      Vymazat
  8. Už dlouho se na ní chystám, snad brzo vyjde konečně čas :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Držím palce! :) Tohle rozhodně není knížka, která by se dala odbýt během 2 večerů... :)

      Vymazat
  9. Už dlouho nad ní přemýšlím, ale pořád jsem si nebyla jistá, jestli se mi bude líbit. Po tvojí recenzi mám ale jasno, určitě si jí přečtu! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je pravda, že je složitější na čtení, ale pokud jí dáš šanci, určitě jí propadneš :) Jsem moc ráda, že tě recenze zaujala! :)

      Vymazat