Takže abych začala od začátku: Jako spousta dětí vyrůstala na Harry Potterovi (já se k němu bohužel dostala až v jedenácti), já vyrůstala na filmech o Prstenu (čtěte: brácha si je pouštěl pořád dokola a mě začínaly lézt na nervy). Všichni mi ale říkali, jak je kniha nudná a že jí ani nedočetli. Že film je mnohem lepší. No, chtěla jsem se přesvědčit sama. A jelikož taťkův výtisk, mimochodem ten úplně původní z dob, kdy o LOTRovi ještě málo kdo slyšel, se nám záhadně někam ztratil (podezřívám tátu, že ho má mezi hromadou knih na své zabordelařené poličce, kam já nedosáhnu), půjčila jsem si ho od kamarádky a okamžitě si ho obalila, aby se mu náhodou něco nestalo. Přiznávám, ten obal děj moc nevystihuje, ale velikostně knížce padl a mně se nechtělo vyrábět si obal z novin, kterému se hnedka prodřou rohy.První šok nastal už na začátku knihy: Frodovi je padesát?! Ale dobře, přestal stárnou v 33 a hobiti stárnou pomaleji, takže filmová verze by mohla odpovídat. Děj mě bavil už od začátku, přitozeně plynul a nezadrhával. Po setkání s Aragornem (♥) se úplně rozjel a už se nezastavil, od té doby jsem knížku naprosto hltala a četla i za chůze. Takže tolik o tom, že je kniha prý nudná.
„Chladni, ruko, srdce, kosti,
v chladném spánku do věčnosti,
na kamenném chladném loži,
dokud slunce nedohoří.
Černý vátr hvězdy svane,
na zlatě spát nepřestaneš,
až temný pán pokyne
a zem s mořem zahyne."
Je poznat, že je napsaná už před delší dobou, ale přijde mi, že jiným způsobem, než knihy z té doby většinou bývají. Hodně se liší i od Hobita a Tolkiena nejspíš ovlivnil fakt, že psal za války. V celé knížce najdete spoustu básniček a písní a navíc jde opravdu poznat rozdíl mezi elfskými, trpasličími nebo hobitími. Tolkien měl Středozem neuvěřitelně promyšlenou, vymyslel všechny její jazyky a dokonce i rodokmeny postav do posledního puntíku. Nemálo známá je tahle krásná mapka:
Mimochodem, tuhle cedulku jsem začala používat i jako záložku :D Co mě hodně překvapilo bylo, jak věrně se film držel knižní předlohy. Filmaři skoro nic nezměnili a třeba brána do Morie (to jsou ty trpasličí jeskyně, kudy musí projít na druhou stranu Mlžných hor) je přesná kopie ilistrace z knížky. Knižní Aragorn byl úžasný od samého začátku, stejně jako filmový.
„Jsem Aragorn, syn Arathornův; a pokud vás mohu ochránit životem nebo smrtí, udělám to."
A Legolase prostě nešlo nemilovat.
Akorát jeden úsek je z filmu úplně vystřižený, a to něco kolem třiceti nebo čtyřiceti stránek, kdy se hobiti ztratí v lese, dostanou se do domku Toma Bombadila a pak musí projít přes Mohylové vrchy. Ale svým způsobem chápu, proč se to do filmu nedostalo, a možná by to s těmihle scénami bylo až moc rozvleklé a protáhlé - ale v knize vůbec nevadily. Naopak trochu natáhli lovestory mezi Aragornem a Arwen, která je v knize zmíněna asi jedním odstavcem. Ale v příštích dílech se to určitě dožene :D Celkově se Společenstvo prstenu četlo hodně pomalu, za hodinu jsem nestihla ani třicet stránek. Ale o to déle jsem to mohla číst, což je přece dobře, ne? Po dlouhé době jsem se začetla i ve škole o hodině (a pak panikařila, protože jsem neměla zdání, z čeho bude písemka). Tahle zdánlivě tenká knížka mi zabrala přes dva týdny.
„Three Rings for the Elven-kings under the sky,
Seven for the Dwarf-lords in their halls of stone,
Nine fot the Mortal Men, doomed to die,
One for the Dark Lord on his dark throne
In the Land of Mordor where the Shadows lie,
One Ring to rule them all, One Ring to find them,
One Ring to bring them all and in the darkness bind them
In the Land of Mordor where the Shadows lie."
Vaše Wayll
Žádné komentáře:
Okomentovat