Kdopak mi loupe perníček?

Kdopak mi loupe perníček? Kdopak to neúnavně klove do klávesnice a vzteká se nad tím pitomým křápem notebookem a smolí stránky vašeho oblíbeného blogu? Možná je načase, abych na sebe zase něco prozradila. A nebudu se hlídat, takže pozor. Usoudíte-li po tomto článku, že nejsem tak úplně normální a v pořádku, je to čistě na vaše vlastní nebezpečí. Ale nebojte, nakažlivé to není.

Jistě se nemusím ani zmiňovat, že čtu, kdy a kde můžu. To by byla kapitola sama pro sebe. Naopak na sebe prásknu ne až tak knižní věci, abyste měli alespoň trochu jakous takous představu, s kým že to máte tu čest.

Takže, co dělám, když nečtu? Mé "priority" (nevím, jak jinak to nazvat :D) se skládají ze tří hlavních činností, výplňujících můj (už tak dost krátký, chudáček) volný čas. Ano, vím, že jsem s tím už trapná, ale jednou z nich je samozřejmě čtení. A pak také sport. Nezáleží na tom, jestli fitko, jumping, trénink nebo běhání (s tím běháním mě neberte až tak doslova :D bojím se tu běhat po večerech sama a žádná dostatečně ochotná duše se ještě nenašla), pohyb miluju zrovna tak jako knížky. Of course, nesmím zapomenout na své kamarády, kteří jsou tak hodní, že se mě občas i zeptají na knížky, a já si pak nemusím připadat tak blbě, že o nich pořád žvaním. Ale už se hlídám a zlepšuju se, přísahám! :D


Když nemám co na práci tak pozoruju krtky, jsem schopná zastavit se před zrcadlem a zírat do něj. Občas si i pokecáme typem:
JÁ: Zrcadlo, zrcadlo, kdo v zemi zdejší je ze všech dívek nejkrásnější?
ZRCADLO: *tupě mlčí, zmetek jeden*
Ne že bych sebou byla tak okouzlená a nemohla ze sebe spustit oči, ale já prostě neodolám a dělám na sebe ksichty. A to bohužel jak doma, tak na veřejnosti - ono chodit okolo zrcadlových výloh není v tomhle ohledu moc praktické. A já mám zrovna takový prasečí rypáko-frňák, který se na tohle skvěle hodí. Já jsem vůbec celá nějaká zvířátková. Podle mamky stojím jako kachna, podle doktorky běhám jako slůně a spolužáci mi přezdívali Ropuška. (Protože když mě políbí, stane se ze mě princezna =) Ne, teď vážně. Když se směju, prý vypadám jako žába. :D) Jak vidíte, jiná možnost než sedět a číst mi prakticky ani nezbívá.

Co bych to byla za vzornou studenku, kdybych vynechala učení. V mém případě spíš "učení". Ale když už jsem opravdu zoufalá a prostě mi to neleze do hlavy ani po milióntém přečtení, vymýšlím všechno možné. Nedávno jsem ve snaze naučit se biologii natočila video, kde jsem si hrála na přednášku o tasemnicích. Nakonec to skončilo debatováním o žížalách. A kdo jiný by mohl debatovat, než já sama se sebou. Mimochodem, stáli byste i o nějaká knižní videa sem na blog?

Další na seznamu mých nočních činností je hraní na prťavé čtyřoktávové klávesy. Celé to spočívá v hraní slavných melodií, které poznám snad jen já. (Ne, mami, to není Halí Belí, to je Harry Potter.)

Jedna z věcí, které mě snad nikdy neomrzí, je spíš zlozvyk než něco smysluplného a užitečného. Zaprvé hromadím a sbírám věci, které by mi mohly v budoucnu k něčemu být nebo které se mi prostě líbí (ale náhodou, na moji obhajobu - například jsem si vyrobila stojan na tužky z obalu od lentilek, takže úplně neužitečné to není!). Zadruhé, jakmile se nudím, píšu si seznamy. Neustále. Nonstop. Ve škole do sešitů a učebnic, cestou autobusem do mobilu a doma na kterýkoli volný papír. Seznamy celebrit a spisovatelů, jimž chci napsat, seznamy nových nápadů na výzdobu pokoje, seznamy cukroví, jenž chci zkusit upíct, wishlisty, seznamy seriálů... Možností, na co vytvořit sezam, je nekonečně moc, až by se z toho jeden zbláznil.

Mojí nejmíň oblíbenou aktivitou je uklízení - přeplněných poliček, zaneřáděné podlahy i skrovného šatníku. Kde se ten bordel pořád bere?


Asi je na čase, abych to celé zakončila, protože to beztak nikdo nedočetl až sem. :D Žijte blaze, mějte se famfárově a čtěte jako o život, life is short!

Vaše Wayll