Recenze: Potok stínů (Joy Fieldingová)

O CO JDE
Nesourodá pětice z New Yorku si vyjíždí na dovolenou do hor k Potoku stínů, který čerstvá čtyřicátnice Valerie často navštěvovala se svým brzy bývalým manželem Evanem. Valerie s sebou bere své dva přátele - vdovu Melissu, libující si v černé, a homosexuála Jamese, navyklého na broadwayská prkna -, protivnou šestnáctiletou dceru Brianne a Evanovu nohatou milenku Jennifer. Evan má dorazit hned příští den a Val s Melissou a Jamesem odjet oslavovat Valiny narozeniny. Ubytují se v hotelu a snaží se přijít na způsob, jak spolu vyjít a nepozabíjet se... Mezitím se k Potoku stínů odebírá i zamilovaný pár, který však skutečně zabíjí, tentokrát doslova. Jejich obětmi bývají staří důchodci v chatách uprostřed lesů, ale jejich cesty se náhodou střetávají s pěticí Newyorčanů a dochází ke změně plánu...





žánr: taková vyvražďovací detektivka :D
počet stran: 304
název v originále: Shadow Creek
odkaz na Knihcentrum (s ukázkovou kapitolou)

A CO NA TO JÁ
   Běhal mi mráz po zádech. Byla jsem napjatá. Soucítila jsem s postavami, chápala je a bylo mi jich líto. Potok stínů splnil svůj účel a skutečně na mě zapůsobil.
   Potok stínů byla moje první kniha od Fieldingové a musím uznat, že ta ženská opravdu ví, co píše. Nenudila jsem se, ani když se zrovna nic moc akčního nedělo, a postupně se ve mně zahlodával pocit napětí a zvědavosti, jak to všechno dopadne. Některé části možná nebyl nejlepší nápad číst v noci (jo, přiznávám :D jsem strašpytel), ale nedokázala jsem se odtrhnout a hltala příběh jedním dechem, aniž bych vnímala okolní svět. Stránky ubíhaly jedna za druhou a než jsem se stačila nadát, byla jsem rázem o sto stránek dál a ani jsem nevěděla jak. Krvavé scény naštěstí nebyly vylíčeny do všech podrobností (alespoň pro mě tedy naštěstí, někdo si v tom třeba libuje :D) a mentalita hlavních záporáku... no wow, z těch mi vážněběhal mráz po zádech.
   Potok stínů mě nejednou donutil pozastavit se nad reálnými charaktery všech postav, kolikrát jsem si říkala: No to snad ne, to je celá XY! Především vztah mezi matkou a dcerou byl naprosto přesný a Valerie používala dokonce i stejné věty jako moje máma. Bylo mi její dcery líto a naprosto jsem ji chápala, ačkoli čtenář se měl nejspíš stavět spíš na stranu rozhořčené matky. Promiň, Val, na to je mi Brianne až moc podobná (tedy, ne ve všem, abyste si o mně zas nemysleli bůhvíco :D). Postavy do příběhu naprosto seděly a dělaly ho ještě o něco reálnějším, chovaly se tak, jak by mnozí lidé opravdu reagovali.
naskakovala husí kůže, jak to bylo absolutně reálné a dokázala jsem si živě představit, že někdo takhle opravdu uvažuje. Když jsem začala číst, oznámila jsem typy, jak to dopadne - od mamky jsem věděla, že jde o vyvražďovačku, a tak jsem si vsadila, kdo z hlavních umře jako první a kdo přežije - přeci jen, kdo kouká na horory, zná běžné pořadí umírání hrdinů. No, netrefila jsem se, a kdo to četl, asi ví proč - případně se to dočtete ve spoilerovací části, pokud vás to zajímá. Ale ta vám prozradí, jak to celé dopadlo, takže si její přečtení dobře rozmyslete. :D
    I obálka na mě udělala kladný dojem a skvěle se k atmosféře celé knihy hodí. I anotace je vcelku neškodná a moc toho neprozradí a úryvek na zadní části knihy, který je hned z prologu, ve vás vzbudí zvědavost. Celkový vzhled knížky a dojem, jenž vyvolává, můžu hodnotit jedině kladně. :D


SPOILEROVACÍ ČÁST
Tady si chci zadiskutovat o nějakých věcech, které mě zaujaly, ale jsou to spoilery. Proto si tuhle část radši nečtěte, pokud si knihu chcete přečíst a nechcete vědět, jak to dopadne.
Maličko mě zkalamal vcelku dobrý konec - pod pojmem vyvraďovačka jsem si představovala malinko drastičtější osudy hlavních hrdinů. :D Jako první oběť jsem tipovala Jennifer - vždyť je to kozatá blondýna, tak ještě aby nešla jako první - a jako potencionálního přeživšího jsem odhadovala gaye Jamese. A oni to mrchy přežili všichni a moje typování bylo na nic! :D

Vaše Wayll