KAM ČERT NEMŮŽE, NASTRČÍ KNIHOVNU aneb Co dala knihovna - úvod

   Něco jako obdoba měsíční chvástačky, protože knížky si moc nekupuju. (Ach, hanebná to slova! Styď se! Stydím se.) Ne, že bych nechtěla. Zbožňuju nakupování knih! Jenže jsem vcelku na mizině (a veškeré úspory musím šetřit na Vánoce, abych je zase mohla utratit do posledního halíře), takže moje návštěva v knihkupectví vypadá zhruba takhle:

1. Přijdu
2. Hodinu očumuju a ošmatlávám všechny možné knížky.
3. ,,Ne, díky, nepotřebuju pomoct, já se jen koukám."
4. Všechny ty knížky, co jsem očumovala, si půjčím v knihovně.
   Docela dobrá náhražka nakupování, nemyslíte? Rozhodně lepší než nic. A vážně nevím čím to je, nemám zdání, ale od té doby, co bloguji, mám v knihovně tak šílené nutkání půjčit si všechno, co vidím! Netřeba slov, myslím, že to dobře znáte. Knížky, jak moje vlastní, tak vypůjčené, se mi začínají doma hromadit (katastrofa! Nic takového se mi ještě nestalo! Vždycky jsem poslušně všechno dočetla a až pak běžela půjčovat další!), tudíž se snažím od knihovny držet co nejdál,  jak jen to jde.
   Jen tři prstíčky ohřejeme a hned zase půjdeme. Jasně, tůdle. Na nějaký držení se dál si kašlu. Ta drtivá síla v mém nitru je prostě silnější (takhle blbě to zní naschvál, nemyslete si). Ale když jsem tam byla naposled (předevčírem), přila jsem na jeden dobrej fígl. U nás v knihovně máme limit na půjčení knížek  12, víte? A navíc jsem měla malou kabelku a moc by se mi tam toho nevešlo. Takže když mě tam kamarádka táhla, že tam jen na chvilku vlezem, pochopitelně jsem (mylně) předpokládala, že si nic nepůjčím. Jenže... Jenže... Tuhle knížku už jsem vyhlížela tak dlouho! A oni ji zrovna dneska mají! Bůhví, kdy příště bude zase k mání! A vidíš támhleto? To je druhej díl tý knížky, co jsem četla před rokem! Vsadím se, že to pořídili nedávno, předtím ho tu rozhodně neměli!
V tomhle (Jak tomu říkat? meme?) pravidelném příspěvku tedy budu namísto chvástačky informovat o tom, co mi zrovna přibylo do poličky. A ačkoliv píšu v pravidelném příspěvku, prachžádnou pravidelnost nečekejte. Nebude žádný vyhrazený den v týdnu nebo týden v měsíci, žádné magické datum či lunární pravidelnost. Ať tomu věříte nebo ne, já v té knihovně totiž nebydlím. Ani si nijak neplánuju, kdy ji zase poctím svou návštěvou. Navíc, i kdyby jo, jsem líná pořád ty knížky fotit atakdále. Ale můžu slíbit, že když zrovna mámení neodolám a vejdu do té budovy, kde už jsem pečená vařená (a snad už i smažená), náležitě vás o tom informuji a ulovenými kousky se pochlubím :)

Vaše Wayll

PS: Teď mě tak napadá, že jsem úplně zamluvila ten "fígl", který jsem původně zmínila :D No nic, aspoň budu mít co vecpat k příštímu článku do téhle "rubriky" :)