HAPPYEND
Charakteristika:Všechno je naprosto báječné. Voňavé kytičky rostou, zářivé slunko svítí, růžoví králíčci se rozmnožujou. Padají sladká slova a všichni padouši jsou navždy a bezpodmínečně mrtví nebo alespoň nějakým jiným způsobem zlikvidovaní. Ach, já tě tak miluju! Hlavní hrdinové se konečně našli a na světě nikdy nebylo líp.
Já říkám:
Ježíšikriste, to snad ne. Rvu si vlasy a nevěřícně na to zírám. Jak- jakto?! Vždyť on měl být mrtvý a ona zotročená! Vždyť... do háje, jak mohl během deseti stránek vstát z mrtvých, ona uprchnout a nakonec se ještě zcela šťastnou náhodou setkat na tom nejnečekanějším místě pod sluncem? Jednoduše: tohle zkrátka není možné. Ve skutečném životě zdaleka všechno nevychází tak, jak by to američtí autoři zaláskovaní do svých postav s radostí napsali. Neděláme krok na stranu zlomek sekundy před tím, než na místo našeho původního stanoviště dopadne kláda (nebo hlava trolla), nenacházíme dávno ztracené syny, vedle nichž jsme si náhodně sedli ve vlaku mířícím do toho nejšťastnějšího místa na zemi, ani nečekáme na to, až se zjeví sexy
blonďatý zachránce přesně v tu chvíli, kdy hlavní padouch, nejlépe oděný celý v černém a s hnusným zjizveným ksichtem, dokončuje popis svých ďábelských plánů, aby nám chudáčkům ušetřil práci a nemuseli jsme se po nich proboha pídit sami. Tohle se prostě nestává! Takže za mě šťastných koncům jasné ne. Ovšem i tak se najdou výjimky, kterým to přeju. Hrdinové si v průběhu milióndílné série procházejí tolika sračkami, že by mě vážně vytočilo, kdyby nakonec po tom všem umřeli. Nebo si je tak zamiluju, že doslova hořím štěstím (občas čtu při svíčkách), když i po všech útrapách, smradlavých trollích hlavách a absenci blonďatých namakanců šťastně najdou cestu domů.
Závěr:
Musím mít hlavní hrdiny vážně hodně ráda, abych jim odpustila šťastný konec. Ale když už, hlavně ať tam nejsou cvrlikající hrdličky a zjizvený záporák užírající se v lochu.
SADEND
Charakteristika: Krucinál, proč?! Opět si rvu vlasy. Proč musel umřít? A proč musela umřít i ona? Proč museli umřít VŠICHNI?! A když už ne tohle, tak alespoň ujetý autobus nebo žloutenka. Zkrátka něco, co milovaným postavám, ať už se provezli příběhem s překážkami nebo bez, znepříjemní odchod do důchodu. Jako odplata za to, že ta dechberoucí knížka musí už skončit.
Já říkám:
Tohle je to, co na knížkách nejvíc zbožňuju. Když s teatrálním zaklapnutím desek dočtu příběh, na tvářích zaschlé slzy, a ještě několik dní nemůžu spát a přemýšlím nad ním. Neříkám, že hned musí všichni umírat. Od toho máme Shakespeara. Ale kniha pro mě získává větší hloubku, jakýsi třetí rozměr, když se na konci něco zvrtne a v nás zasemení pocit, že ani ti knižní hrdinové to nemají vždycky snadné. Zkrátka nad knihou o to víc přemýšlím, než když všechno skončí good a okay. A kniha, nad kterou přemýšlím, je dobrá kniha. Navíc se mi zdá, že špatný konec je vždycky nečekanější. Víc překvapí. Vyrazí dech. Prostě ho nečekáte. A když už ho čekáte, měl by ho autor napsat ještě o tolik horší, abyste ho nečekali. A co může být horšího, než když v úplném závěru vymře polovina postav nebo rovnou bouchne celá planeta? Závěr:
Nečekám ho. Obrečím ho. Miluju ho. Není nad špatný konec.
OTEVŘENÝ KONEC
Charakteristika:Představte si tuhle situaci: celou knihu se pídíte po tom, kdo že je ten tajemný hrdina. Není mu vidět do tváře, kutnu sundává jen zřídka a téměř nemluví. Přesto je pro příběh klíčový. A pak přijdou poslední věty poslední kapitoly posledního dílu. „Je na čase odhalit vám to hrůzostrašné tajemství," řekl. Pomalu sáhl nahoru, na temeno své hlavy, a uchopil těžkou kapuci. Zhluboka se nadechl a všichni v místnosti napětím zadrželi dech. „Podívejte se sami." Odmlčel a bez dalších slov stáhl kápi dolů. *KONEC*
 |
| Neptejte se mě, nevím proč, ale vždycky, když se řekne "otevřený konec", vybaví se mi vlak zajíždějící do tunelu. |
Rozzuří mě k nepříčetnosti. Vztekám se, kopu do všeho kolem a co jiného, než že si zase rvu vlasy. Asi budu muset přestat číst, jinak jsem brzy plešatá. Já. Sakra. Chci. Vědět. Jak. To. Skončí. Ne mlhavý náznak, ne ukazatel přibližného směru. Pořádný, jasně daný konec. Ovšem, když se nad tím na chvíli zamyslíte... Nedonutí vás to opět přemýšlet? A neříkala jsem, že kniha, nad kterou přemýšlím, je dobrá kniha? Ale všeho s mírou. Spisovatelé všeho druhu, nemusíte nám zatajit úplně všechno! Je sice dobré nechat čtenáře na pochybách a v nejistotě, dát mu prostor pro vlastní závěr a nechat ho dumat nad tím, co se skrývá v těch řádkách, které nebyly napsány. V našich hlavách vznikají vesmíry a vesmíry nových možností a zakončení. Na druhou stranu, není dobré přivést čtenáře do cvokhausu. Ještě jednou zopakuju: Všeho s mírou!
Závěr:
Nedá nám spát. Otázka zní, jestli je to dobře nebo ne. Ale pořád lepší než hrdličky.
***
Kdybyste byli spisovatelem a právě dokončovali knihu... jaký konec byste jí napsali?
Vaše Wayll
obrázky k happyendu:
obrázky k sadendu:
obrázky k otevřenému konci:
Super článok :)
OdpovědětVymazatS happyendami s tebou úplne súhlasím :) To proste v živote tak nefunguje :)
Sadendy mám celkom rada, ako vravíš vždy potom premýšlam nad nimi. Ale smrť musí byť na mieste, nie že tá smrť nedáva nijaký zmysel, lebo to ma vie pekne nahnevať.
A otvorené konce nenávidímm pretože potom chcem pokračovanie a niekedy nie je napísané, v lepšom prípade nie je preložené :( :)
Díky :) Mně nevadí ani smrt beze smyslu, pokud tam nějak sedí a nepůsobí vyloženě vnuceně a nepřirozeně :)
VymazatJá to mám tak půl na půl, ideální je něco mezi šťastným a smutným koncem, spíš takový "reálný" konec. :D
OdpovědětVymazatV tom s tebou souhlasím... ale jak už jsem se vyjádřila - vždycky radši spíš smutnější než šťastnější :D
VymazatJe pravda, že ačkoli nemám ráda smutné konce (když nějakou takovou knížku dočtu, tak se na mě jen někdo pokusí usmát a já mám chuť mu jednu natáhnout, protože nechápe, že se právě utápím v depresi a ještě k tomu truchlící po lidech, kteří nejsou skuteční...), ale zas ty přeslazené, nerealistické (viz. Hunger games, to jsem jen hledala další stranu, na které by bylo napsané "A to jsem se probudila vedle Galea...") si mě nezískají, tak jako ty smutné. Jak jsem dočetla poslední dopis od tvé lásky, tak jsem myslela, že z té postele nevstanu a na truc tomu, jak mě spisovatelka psychicky týrala, už mě odtamtud nikdo nedostane.
OdpovědětVymazatAbych to shrnula nejlepší je, když nás nechá v napětí, něco s zvrtne, nějaká důležitá vedlejší postava zemře, aby se neřeklo, ale hlavní hrdinové skončí spolu :D
*spiler na Hunger Games* Podle mě třeba HG nemají šťastný konec :) Zůstala s Peetou, kterého nemiluje, ale tak nějak si "zbyli". Není schopná vést normální život, každý den jí všechno připomíná hry. Spousta jejích blízkých zemřela a o jiných už nikdy neslyšela. A hlavně - spousta jejího utrpení a obětí byla naprosto zbytečná. Takhle podle mě šťastné knížky nekončí. :D
VymazatPoslední dopis od tvé lásky jsem nečetla :)
Bohužel to bývá tak, že zemře ta úplně nejoblíbenější vedlejší postava, takže pak ve výsledku řvu víc, než kdyby umřeli hlavní hrdinové. :D
Super napísaný článok.:D Otvorené konce sa podľa mňa hodia iba niekedy a čo sa týka uzavretých, tak tie mám rada také polovičné, že niečo nedopadne najlepšie, niečo zase áno... Ale tak ono to vždy závisí od konkrétneho diela, čo sa k nemu hodí za koniec a ako to vie autor podať.:)
OdpovědětVymazatmáš pravdu, vždycky je nejdůležitější, aby to sedělo k té konkrétní knížce :) Když bude celý děj skrz veskrz zaláskovaný, nemůže to skončit atomovkou, žejo. I na autorovi samotném hodně záleží :)
VymazatSkvelý článok, výborne som sa pobavila :) Ja mám najradšej konce, ktoré by som označila za realistické. Nemusia byť hneď všetci mŕtvi, ale aby nebol záver prehnane optimistický, aby bolo naznačené, že všetko sa neskončilo dokonale. A ak tam behajú dúhoví jednorožci, celý dojem z knihy býva väčšinou pokazený :-) Ale ako tu už bolo napísané, závisí od knihy a závisí od autora. Napríklad v takom Stopařově průvodci galaxií by som bola šťastná, keby sa séria skončila štvrtou knihou a tým pádom happyendom. Piata časť sa končila tak, ako sa končila, a mne to bolo desne ľúto :)
OdpovědětVymazatDěkuju! :) Stopařova průvodce jsem nečetla, ale mám ho v plánu, takže jsem na ten konec teď zvědavá.. :)
Vymazat