Erilian, město čarodějů

Pokud se i u nás najde milá, dobrodružná fantasy, která vás lehko přetáhne na svoji stranu a už nepustí, pak je to právě ta od Terezy Janišové.  

Erilian mě do sebe vtáhl od prvních kapitol, omotal si mě svými kouzelnými prsty a zahalil mě oblakem čarovných slov, magických trablí a přeměny pevné hmoty. Příběh obyčejné neobyčejné Kiary jsem hltala již okamžik poté, co jsem prvně rozevřela voňavé stránky knihy a byla zatažena do starobylého města plného hořkosladkých tajemství – černobíle vyvedené ilustrace Ostravana Petra Vyorala si totiž nelze nezamilovat. O těch však v samostatné kapitole (o 326 slov a 40 řádků) později.

autor: Tereza Janišová
série a díl: Erilian, díl 1.
počet stran: 268
ilustrátor: Petr Vyoral
webové stránky knihy: http://prvni.erilian.cz/

Tenká, přímá dějová linka neobsahuje příliš odboček, vedlejších zápletek a zádrhelů. Tereza si jde za svým a nerozhlíží se do stran, čímž se ochuzuje o možnost odbočit od hlavní linie, sestávající ze tří hlavních bodů: nástupu na čarodějnou akademii, dávné vraždy rodičů a tajemného neznámého. Přičemž první dvě položky na mě drobet působí jako Harry Potter, očividně rozdávající inspiraci nejednomu zasněnému srdci. Ovšem proti tomu nic nenamítám, sami musíte přiznat, že učení se čar a kouzel nás prostě baví. A co se týče tajemného neznámého, nejsem si jistá, zda byla jeho totožnost skutečně tak tajná, jak zpočátku měla být. 

autorka s posledním dílem trilogie

Ale pryč s mínusovými body.

Jen co jsem začala číst, nedokázala jsem se odtrhnout a knížka mi dokonce dělala milou společnost během předaleké cesty do Němec, kdy mi neskutečně zkrátila dlouhou chvíli. Když jsme po pár hodinách konečně dorazili, byla jsem nepříjemně překvapená, že už jsme tam a že Erilian budu muset odložit. Naštěstí netrvalo dlouho a po přivítacích rituálech mi bylo dopřáno dočíst posledních pár stran a odhalit ono zrůdné tajemství, které pro mě bylo vcelku nenadálým zvratem. Přišlo mi jako ten typ, kdy si myslíte, že jste na autorku kápli a uhádli skutečnost přesto, že se vás snaží navést jinam. A ono to nakonec skončí… nečekaně.

můj nejzamilovanější obrázek z celé knížky

Celá knížka příjemně plyne dál a vyzařuje kolem sebe uvolněnou, „zelenou“ atmosféru (a v důsledku toho píšu tento článek ve Wordu se zeleným pozadím - neptejte se mě proč, snad za to můžou zelené šaty na obálce). Nebála bych se ji doporučit babičkám ani školákům, každý si v ní najde to své a zklamán nezůstane. Dráček pro nebojácné mladé hochy, trocha toho krimi pro bábi, šarmantní cizinec pro zvědavé dámy.

Díky autorčinu mládí dialogy mezi postavami nepůsobí napjatě a křečovitě, přestože hlavní postavu bych jak podle chování, tak podle obrázků typla na víc než na sedmnáct. Navzdory tomu jsou ilustrace překrásné. Nemůžu se na ně vynadívat. Už dlouho jsem nečetla knížku s tak skvělými obrázky, jež by z knihy zároveň nedělaly leporelo. Nejen, že báječně ladí k příběhu, ale zároveň dokreslují atmosféru, aniž by narušovaly naše představy či fantazii a volnost představit si Erilian tak, jak chceme, podle nás.

Tereza Janišová úspěšně odstartovala svou erilianskou kariéru a já jí přeji jen to nejlepší do jejího knižního rozjezdu, na nějž se, myslím, můžeme více než těšit.

Vaše Wayll