Harry Potter a Kámen mudrců (deníčková recenze)

(8/7/2014; 17:50) 
Ó můj bože. Tak to konečně začíná. Jdu na to. Tři. Dva. Jedna. Číst!

str. 62

Přátelé!

   Jsem tu po šedesáti dvou stránkách s první zprávou, poněvadž v tomhle kraválu by nedokázal číst ani Budha. Jsem v Německu a za oknem desítky velenadšených hlasů krákorají „Oléééé“, do pokoje co chvíli nakukuje bratránek oznamující výsledky německého fotbalu (jako bych je podle stupňujícího se řevu zvenčí beztak neznala) a druhý bratránek chlácholí štěkajícího psa slovy: „Semínku! To znamená, že jdeme do finále!“

   Ale to vás jistě nezajímá, že. Mě vlastně taky ne. To, co mě zajímá, má izolepou slepené brýle a tenkou nachovou jizvu ve tvaru blesku na čele.

Nějak si však první kapitoly nedokážu naplno užít. Nevím, zda je to nedostatkem klidu při čtení, příšerným znavením (spíš psychickým než fyzickým) nebo zkrátka laťkou, která se u Harryho tyčí ve výšce mrakodrapů a která tak možná překonala sama sebe. Nezvládám se jaksepatří začíst a soustředit. Asi blbá nálada a příliš myšlenek.

str. 69

Ha, Dedalus Kopál! Co ten tady dělá?

str. 93

Tak tady mě poprvé rozesmála Weasleyovic dvojčata.

str. 100

U Merlinových vousů, může mi někdo vysvětlit, jak jsem mohla mít problém začíst se? Hltám slova jedno po druhém, nemůžu odlepit oči od papíru a znova si uvědomuju, jak tuhle knížku zbožňuju. Dokonce mi po těle běhá husí kůže, což je znamení, že už to opravdu za něco stojí.

   "Příliš mu toho neřekly. Vybledlým zlatým písmem, které se už odlupovalo, tam stála slova v jazycích, jimž nerozuměl. Některé knihy ani žádný název neměly, a na jedné z nich byla tmavá skvrna, která hrůzně připomínala krev. Harrymu se zježily vlasy na hlavě. Možná za to mohla jen jeho fantazie, možná ne, zdálo se mu však, že z knih vychází tichý šepot, jako by věděly, že je tu někdo, kdo tady nemá co pohledávat.

   Musel odněkud začít. Postavil lampu opatrně na podlahu a hledal na spodní poličce nějakou knihu, která by vypadala zajímavě. Jeho pozornost upoutal veliký černostříbrný svazek. Jen s námahou ho vytáhl, poněvadž byl velice těžký, položil si ho na kolena a nechal knihu, aby se sama otevřela."

(12/7/2014; 20:22)

Dočetla jsem to a jsem úplně paf. Miluju Rowlingovou. Totálně. Ta knížka je tak neskonale úžasná! Strašně bych si přála mít vymazanou paměť, abych si celou sérii mohla přečíst znovu s nulovými spoilery. Naskakovala mi husí kůže a cítila jsem takové to chvění v žaludku, ačkoliv jsem Kámen mudrců četla už poněkolikáté. 

   Párkrát se mi stalo, že jsem některou repliku zpaměti odříkala, ještě než ji postava vyslovila. Fred a George mě neustále rozesmívali a všichni okolo se ptali, proč se nahlas řehtám. Ty dva zbožňuju snad ještě víc než Rowlingovou. 

   Harry je jedna z mála knížek, u nichž mi nevadí filmové zpracování (alespoň u prvních pár dílů). Dialogy jsem četla hlasy filmových postav a našla všechny ty rozdíly, jež mezi filmem a knížkou jsou. Protože do filmu se nikdy nemůže narvat všechno a u Harryho to platí obzvlášť. Také jsem si uvědomila množství takových těch „knižních zpestření“ – nápisy, dopisy, říkanky… Všechny ty orámečkované texty vyvedené jiným fontem písma.  

   Čtení zběsile ubíhalo a já teď přemýšlím, jestli rovnou začít dvojku. Nerada začínám novou knihu, když jsem ten den dočetla jinou. Ale když se jedná o tutéž sérii… A co víc, když se jedná o HARYHO POTTERA… No, možná bych mohla udělat výjimku.

Wayll

Pokud někdy v průběhu prázdnin (1. 7. - 31. 8.) napíšete recenzi na HP 1, dostanete 2 vstupy do soutěže navíc. Ještě musím vymyslet, jako to pak udělat, abych přehledně věděla, kdo má kolik vstupů :D