Harry Potter a relikvie smrti (deníčková recenze)

strana 93

1. Připravit pojízdnou knihovnu – splněno

2. Navléct skučícího ghúla do pyžama – splněno

3. Přestat číst – error ! error ! error !

Přijdu si už téměř trapně, jak to neustále opakuji a omýlám stále dokola, ale je to tak. Knížka je neodtrhnutelná. Vlastně jsem ji odložila z jediného závažného důvodu. A že je to důvod nemálo příšerný a katastrofický. Podívejte se sami:

Poznáte, co tady nehraje?

To je... to je skandál! Jak se to krucipísek stará závora mohlo stát? Vysvětlí mi někdo, jak je to možné?! Co mám teď asi tak dělat?! Jaký nesmírně přitroublý a nezodpovědný knihoničitel se mohl dopustit takového zločinu a ZTRATIT celou stránku?! Dámy a pánové, zuřím. Umírám touhou přetáhnout toho blbce palicí. (A zároveň doufám, že jsem tím blbcem nebyla já.)

strana 105
Občas musíme pojevit rebélii a vzdorovat autorce. Odmítnout její přání a popisy. Velet svým vlastním představám sami. Připustit, že se Rowlingová spletla a některé postavy zkrátka vypadají jinak, než píše. Vždyť kdo by uvěřil, že Fred Weasley vypadá jako obtloustlá kulička a ne jako James Phelps?

strana 109
No ne, Ron má prostřední jméno?

strana 118
Nestává se tak často, že by nějaká knížka měla všechno. Napínavá, vtipná, smutná, strašidelná, zamilovaná, šokující... Napadá mě toho spousta. A teď si pojďte přečíst můj oblíbený úryvek.

   „Že jsi v životě neslyšela o Bajkách barda Beedleho?" pohlédl na ni nedůvěřivě Ron. „Děláš si legraci, co?"

   „Ne, nedělám!" ujistila ho překvapeně Hermiona. „Copak ty je znáš?"

   „No samozřejmě!"

   Harry vzhlédl, protože ho to zaujalo. Že by se našla nějaká kniha, kterou Ron četl a Hermiona ne? To se ještě nikdy nestalo. Ron ale jejich údiv zjevně vůbec nechápal.

   „No tak, nechte toho! Beedle je přece údajný autor všech klasických dětských pohádek, ne? Ferdinandova fantastická fontána... Čaroděj a skákající hrnec... Králíček Šmudlíček a jeho užvaněný košťál..."

   „Cože?" zachochotala se Hermiona. „Jak že se jmenovala ta poslední?"

   „Dejte už pokoj!" zaprskal Ron a nevěřícně se díval z Harryho na Hermionu. „Přece musíte znát králíčka Šmudlíčka..."

   „Moc dobře víš, Rone, že jsme Harry i já vyrůstali v mudlovských rodinách!" ohradila se Hermiona. „Tyhle pohádky jsme jako malí neposlouchali, nám vyprávěli Sněhurku a sedm trpaslíků, Popelku..."

   „Co je to, nějaká nemoc?" chtěl vědět Ron.

strana 135

Víte, proč tetička Muriel zběsile nadává na Ginervu Weasleyovou?  Tušíte, proč Viktor Krum znovu přijel do Anglie a o čem se bavil s Ronem? Máte ponětí, odkud si strýček Bilius vytahoval chomáče kytek? Ne? Tak to je načase, abyste si (opět) přečetli Relikvie smrti. Protože já vám to neprozradím.

strana 274

Dneska jsem se vrátila ze čtyřdenního cheerového kempu s Američany. Za celý den tam stihnete tři věci – trénovat, jíst a spát. Čili žádný Harry. Poslušně na mě čekal doma, pečlivě rozečtený a odložený přesně na této stránce. Rodiče mi ho už o něco méně poslušně uklidili a vyndali záložku. Ovšem já stránku už našla a mám knížku otevřenou přímo před sebou. Jsem ale tak nabitá emocemi ze soustředění (a především z Amíků), že netuším, jestli zvládnu vstřebat i ty z Harryho. Nemám zdání, kdy ho dočtu.

strana 308 – Brumbálův věk odhalen!

Wohoa, tady to je! Poslední vodítko k Brumbálově věku! Tramtadadaa dadaa! Tak tedy: na konci šestého dílu je Brumbálovi 75 let. Oproti tomu Voldemort je koncem Prince dvojí krve teprve sedmdesátiletý jinoch. 
(PS: Pokud by se vám to nezdálo, v komentářích pod článkem se v tom ještě trochu šťouráme.)

strana 560

Ha, ha, ha! Rowlingová přistižena při činu! Právě jsem v její knížce objevila chybu. Na pár nesrovnalostí jsem sice narazila už dříve, ale vždycky se jednalo o nějaké nevýznamné přehmaty, které se daly jednoduše a s trochou fantazie vysvětlit a překroutit tak, že ve výsledku dávaly smysl. Teď jsem však narazila na cosi zcela nepopiratelného a nepřekroutitelného. Naprosto jasně je tu psáno, že Snape chodil do Bradavic s Averym. Jelikož to bylo v době, kdy školu navštěvovali i Haryho rodiče, víme (podle dat na jejich hrobech), že to bylo v letech od roku 1971. V šestém díle je zároveň při jednom z myslánkových výletů zmíněno, že i Tom Raddle se v Bradavicích stýkal s Averym. Z čehož tudíž vyplývá, že se buď Rowlingová o pár let přepočítala, nebo Avery 34x propadl.
(PS: Hned po zveřejnění článku jsem byla upozorněna na jeden zásadní fakt – a to, že Averyové byli jaksi dva. Avery starší a jeho syn. Nehchápu, jak mě to mohlo nenapadnout a nevím, jestli bych se měla smát nebo stydět. Takže tolik k omylům J. K. Rowlingové :D)

03:58

Dočteno.

Následovala naprosto nezapsatelná bouře a změť pocitů. Zdaleka nejlépe tedy uděláte, když se také odhodláte a stejně jako já spolu s brýlatým hrdinou nasednete na bradavický expres. Je totiž jedno, zda je vám deset nebo padesát, zda jste student učící se na reparát z matiky nebo šílený vědátor. Ať jste kdo jste, tenhle příběh vám vleze pod kůži. A já ho nikdy nepřestanu milovat.

Vaše Wayll