autor: Colleen Hoover
série a díl: Bez naděje, díl 1.
počet stran: 384
název v originále: Hopeless
překlad: Jana Jašová
nakladatelství: Yoli
O CO JDE?
Sky Davisové se otevírá cesta do nového světa – když ve svých sedmnácti letech poprvé v životě nastupuje do školy. Skyin neobvyklý život je i vedle domácí výuky se svou adoptivní matkou plný zvláštností. Na své dětství má jedinou vzpomínku. Její matka neschvaluje technologie, takže si prochází dospíváním bez mobilu, bez internetu, bez televize. Nenávidí dárky. Nikdy nebrečí. Nyní však přichází čas na změnu. A ta nastává přesně ve chvíli, kdy se Sky prvního dne ve své nové škole rozhodne odložit běhání a navštívit místní samoobsluhu, kde potkává všemi známého, atraktivního, avšak proslule problémového maturanta Holdera. Její život se od toho okamžiku zcela promění nejen tím, že poznává lásku, ale především tím, že pomalu začíná odhalovat svou temnou minulost...
 |
| Autorka tohoto romanticko-traumatického příběhu |
Bez naděje je knížka, která
ve vás beznadějně vyvolá tisíc pocitů.
Na začátku jsem byla nadšená a entusiastická. Cítila jsem se zvědavě a
nahlodaně, napjatě k prasknutí, musela jsem číst dál. Číst a číst, protože
jsem nevěděla, co přijde. Co přinese další kapitola, další stránka, další věta.
Co měl znamenat začátek knihy, který mě zanechal zmatenou a se značným vírem
v hlavě. Pořád jsem čekala na onu tragédii a odpouštěla autorce tu špetku
lásky, protože nás přeci musí uchlácholit falešným pocitem bezpečí, aby nás
nakonec mohla totálně zdeptat
A tak jsem sledovala vývoj vztahů a čekala. A čekala a čekala a čekala.
Zhruba v půlce jsem začala být mírně učekaná a rozčarovaná, protože ani pitomý
křeček neumřel a moje vytoužená katastrofa stále nikde. Ale pak, když jsem
dočetla... Byla jsem roztříštěná na milion pidikousků. Které budu muset nejprve
posbírat ze země a pak slepit. Zdrcená a v rozpacích, tak trochu váhavá a rozpolcená.
Knížka mi vzala dech.
Příběh je už od samého začátku nesmírně poutavý a jen těžko se od něj
odtrhuje, neutichající vlákénko tajemství nad vámi visí po celou dobu čtení a
vy jakýmsi záhadným způsobem nemáte pokoj, pokud musíte přestat číst. Tak nějak
vás pohlcuje a magneticky přitahuje. A když na to přijde, rozežere vaše nitro.
Nicméně i prima knížka má své mouchy. Jak už jsem se mnohokrát nechala
slyšet, rozčiluje mě příliš vztahů a lásky, romantiky a slaďáren, které vás odvádí od
příběhu. Tedy ne že tady by vás od něj odváděly, protože většinu příběhu přímo tvoří.
O lásce, beznaději a překonávání překážek. Jenže já nemám ráda lásku a
romantiku. Já mám ráda problémy, hysterčení a traumata (ve zdravé míře,
samozřejmě). Nebo smích a akci (platí totéž). Takže mi naprosto vyhovovala
úvodní část knihy. Kamarádka, dobrodružství, psychický problém, zmetek, nová
škola, počítání hvězdiček. Paráda. Jakmile ale knížka začne překypovat city až
moc, začnou se pomalu vytrácet ty chvíle okolo. A celé se to točí kolem pár
hlavních námětů. Přičemž hlavní hrdinka je tak šíleně
zamilovaná/naštvaná/zoufalá/zoufale zamilovaná, že se soustředí především na své zaláskované pocity a vy
přicházíte o všechny ty detaily a podrobnosti, o esemesky, školní pomluvy,
půjčené knížky. Rozumíte mi? Prostě nemám ráda slaďárny.
Navíc jakkoli vás knížka zničí nebo nezničí, pořád je celé rozuzlení dost těžko uvěřitelné a ve stylu trochu moc nafouklé náhody. Vlastně souvisí všechno se vším a pro veškeré problémy existuje dokonale padnoucí vysvětlení. Ale protože bych si připadala divně, kdybych knihu vedle svých sci-fi a fantasy hodnotila jako neuvěřitelnou, pojďme to brát tak, že zázraky se zkrátka dějí. Ať už chceme, nebo ne.
 |
| Sky tak často počítala hvězdy... |
Avšak Bez naděje mě i tak bavila. I když tedy musím přiznat, že nebýt posledních několika
desítek stran, asi by mě nedostala TOLIK. Říkala bych si: „Bylo to fajn. Bylo to čtivé. Bylo
to bezva.“ Ale nic víc. Láska proložená traumaty. To jsem však nevěděla, jak
moc může pár kapitol zacloumat zpětným dojmem z celé knihy.
Líbí se mi i styl oddělování kapitol – den a čas, jako by šlo o
deníkový zápisek. Působí to osobněji. Důvěrněji. Přesně víte, kde (kdy) jste a co
bylo předtím. I fonty jsou pěkné, svým způsobem jemné. Poslední věcí, které jsem si všimla až teď, při listování
knihou, je hvězda, která od sebe odděluje úseky v jednotlivých kapitolách.
Pokud jste knížku četli, dojde vám to. Něco jako symbol celého příběhu. Hvězda.
Vaše Wayll
Obrázky:
Ostatní jsou z Googlu a nepodařilo se mi dohledat zdroj.
Žádné komentáře:
Okomentovat