Jak to jde u Wayll

Zdravím!

 Jak na to tak koukám, naposledy jsem sem napsala před čtyřmi dny. Nechci se na to nějak vymlouvat, ale ta škola vážně příšerně ubíjí! Letos mám tři odpoledky a jedna z nich je do 16:40, takže se mi hned tři dny po sobě stalo, že jsem přišla domů a už v deset usnula jako mrtvola, knihu vedle sebe na polštáři. A co se čtení týče, jsem na tom fakt dost mizerně! Za celý týden jsem přečetla 111 stránek Návratu orků (mimochodem mě to vážně baví, doporučuju!) a asi tak milion stránek učebnic. Co se toho zapovězeného ústavu, jehož jméno se zdráhám vyslovit, týče, přijdu si úplně vypatlaná (snad nejsem sama) a nic nevím. :D Učitelé na nás chrlí hromady latinských názvů z předchozího roku a já si vůbec nic nepamatuju. Snad se mi ta paměť navrátí. :D

 

Abych se vrátila zase zpátky k těm Orkům (ano, ano, já vím, skáču), zatím to vypadá skvěle. Je to plné akce a orckého humoru, ale o tom až v recenzi. Opravdu mě moc mrzí, že jsem je ještě nedočetla, trpím vůči této skvělé knížce výčitkami svědomí. Jak je možné, že spoustu nudnějších kousků jsem přečetla rychleji? Snad, až si navyknu na rychlé tempo školního roku, vymyslím způsob, jak padnout do postele dlouho po půlnoci, jako obvykle, a ne ještě dřív, než vůbec stihnu rozevřít stránky. (Kafe! Kafe! Dejte mi kafe!)

Abych si tady věčně jenom nestěžovala.. :D Dneska jsme se byli podívat v německém Oybinu (doufám, že se to píše takhle, a jestli ne, tak pardon) a je to vážně nádhera. Jedná se o starou zříceninu hradu, která je zčásti vytesaná ve skále, a ty prostory tam...  Musíte se mnou souhlasit, že tady by bylo úžasné prostředí pro nějakou fantasy knížku!

 

 Až konečně něco napíšu (Mám rozepsaných spoooooustu story/povídek/knih, říkejte si tomu, jak chcete; a vždycky jsem ze sebe nadšená, že jsem vymyslela něco nezavrženíhodného. Po čase mi to začne připadat jako klišé/nuda/blbost a začnu psát něco nového. Achjo.), musí tam být takovéhle místo! :D

Už vás nebudu zatěžovat dalšími zbytečnostmi, užijte si zbytek víkendu a adios! :)

Vaše Wayll