Já versus divadlo (aneb když si z vás vesmír tropí blázny)

Občas si přijdu, že se stávám obětí pořádně pitomých absurdit. Že na mlhovině kdesi vysoko nad náma trůní abstraktní kosmická síla, láduje se popcornem a dělá si ze mě legraci. Jo, vážně tomu věřím, protože jiné vysvětlení mě prostě nenapadá. (Zatímco někteří mí velice hodní, milí a vůbec ne jízliví kamarádi – zdravím! – mé malé nehody přívětivě komentují jediným slovem: „Blondýno...")

Jak mě sežrala vysoká, na které ještě ani nejsem

Zbláznila jsem se. Nebo se brzo zblázním. Blábolím. Proboha!

Co naježil Ježíšek

Opožděně se hlásím se svou knižní nadílkou! Letos pro mě byla svým způsobem speciální – všechny knížky jsem si vybrala sama, zároveň pro mě však byly překvapením. Napsala jsem si totiž seznam knížek, které chci dostat, předala ho do opatrovnictví babičce... a ano, přesně tak, zapomněla všechny položky. Stuhy a mašle lítaly, balicí papír byl nelítostně strháván... a já pod stromečkem nacházela samá překvapení.

Bloček citátů #1

Mám jeden nenápadný, malý černý blok, kam si zapisuju citáty. A nejenom citáty, ale i úryvky z knížek, metafory, hezky znějící věty, zajímavé myšlenky... Některé jsou vtipné, některé mě nutí přemýšlet, jiné mi vyráží dech. Nedávno jsem si řekla, že bych se o ně mohla podělit. Vlatně přímo umírám touhou se o ně podělit. Poněvadž když jsem z něčeho nadšená, nejradši bych to nacpala kdekomu. A z tohohle bločku jsem nadšená převelice. Podobných článků mám v plánu zveřejnit víc a do každého nacpat 10 úryvků ze svého bločku citátů. Dámy a pánové, první várka začíná!

Jak jsem málem umřela hlady

7:55

Dneska mě čeká detoxikace. Ještě nikdy jsem to nezkoušela, ale nemůže to přece být tak těžké, ne? Celý den nejíst zvládnu jako nic. Navíc kamarádka se dušuje, že jí to strašně pomáhá a že se budu cítit jako znovuzrozená. Na rozdíl od loňských Vánoc, kdy jsem po jakémsi zavrženíhodném nápadu držet tradice nejedla, abych zahlédla zlaté prase, a jediným výsledkem bylo, že se do mě nevešla ani půlka řízku a já byla namíchlá, poněvadž jsem se na ty řízky celý rok těšila.

VAROVÁNÍ: NEZKOUŠEJTE DOMA.

WRECK THIS JOURNAL #6

Wreck This Journal mě strašně baví. Hrozně se mi na něm líbí to, jak je z něj v podstatě poznat osobnost majitele – někdo ho útlocitně zdobí, někdo nemilosrdně ničí, někdo ho zastrčí do šuplíku a už nevytáhne. Já patřím k té první skupině. Tentokrát se mi ale nashromáždilo pár stránek, o nichž si myslím, že si nezaslouží každá vlastní článek, zároveň by mi však přišla škoda nikomu je neukázat. :)

Jak jsem se zamotala do té nejtrapnější knižní zápletky

(Varování: Tenhle článek bude tak trochu z jiného soudku než obvykle. Vlastně mě k podobnému výlevu inspirovaly články Poslední Panny, které v posledí době moc ráda čtu.)

Halloweenský knižní hop (CZ)

A je to tady! Poprvé v historii jsem se rozhodla zúčastnit se knižního hopu. A zároveň, jako klasicky, vůbec nestíhám. Tenhle článek postuji o den déle, než bych měla, a na jeho sepsání mi zbývá slabých deset minut. Avšak tím líp pro vás, poněvadž to znamená, že vás nebudu zatěžovat okecáváním – stejně jako vy, i já se místo řečí o dýních chci co nejdříve dostat k soutěži.

Originální DIY dárek – Open When Letters

Před půl rokem kamarádka slavila osmnáctiny a já byla v koncích. Co jí dám? Knížku, to je jasný, ale co dál? Chtěla jsem něco speciálního. Něco, co si bude pamatovat, ale zároveň za to nevyplajznu miliardu. Taky by bylo fajn, kdyby to bylo něco alespoň trošku osobního, pokud možno žádné svíčky, čaje ani ozdobné hrníčky. A pak jsem si vzpomněla na jeden univerzální dárek, o němž mi před nějakou dobou vyprávěla jiná moje kamarádka. Výroba vám sice zabere celý den a z vymýšlení nápadů se vám zavaří mozek, ale výsledek stojí za to. Vítejte ve světě Open When Letters!

VAROVÁNÍ: Pokud jste moje zrzavá kamarádka Žanda, tenhle článek rozhodně nerozklikávejte!

6 vychytávek, které by měla mít každá dokonalá knížka

1. MAPKA

Prosím, já chci mapku! A je mi jedno, jestli se knížka odehrává v Sedmi královstvích nebo pražském kanále. Mapka je mapka a chci se dokonale orientovat a neustále si ukazovat prstem, kde že došlo k tomu věhlasnému souboji či kde bydlí onen krásný mág se smaragdovýma očima a mrtvou krysou pod postelí.

Moje letní čtecí plány

Znáte to. „Nemám čas, tak tuhle knihu holt přečtu v létě." Nebo: „Jé, teď se mi chce radši koukat na seriál, tuhle knihu přečtu taky v létě." A než se nadějete, skutečně máte léto... a v ruce seznam o miliardě položek. Ten můj jich čítá (prozatím) dvanáct. Co budu číst o svých posledních středoškolských prázdninách?

Jak jsem četla svoji první Zeměplochu

Já a Terry Pratchett – to je navzdory mému skóre jedné jediné přečtené knihy docela dlouhá historie. Asi před třemi lety jsem si totiž řekla, že bych na Zeměplochu mohla zkusit přestat zírat a raději ji i číst. A abych si to pořádně zavařila, rovnou v angličtině. Pitomé rozhodnutí. Bylo mi tehdy čtrnáct a Terryho angličtině jsem vůbec nerozuměla. Vlastně, abych řekla pravdu, žádné angličtině jsem v té době vůbec nerozuměla. A co teprv té zeměplošské, která se hemží bůhví čím? Na Hat full of Sky mám naprosto jasné vzpomínky – slovník, slovník a zase slovník. Někdo kouzlil a někde pořád pajdaly nějaké boty. Vzdala jsem to v půlce první kapitoly.

5 filmů, které stojí za to vidět

Nejsem filmový člověk. Na hledání online verzí a následné vztekání se nad neustále vypadávájícím internetem už nemám nervy a snahu najít něco v televizním programu začínám pomalu vzdávat. Zhlédla jsem díky ní nespočet hloupých, romantických komedií a ještě hloupějších, lacinými triky protkaných scifáren. Začínám toho mít plné zuby, a tak si radši čtu. Některá dílka si však doposud uchovala to jedinečné, neopakovatelné a neokopírovatelné cosi, které mě nutí pět o nich od svítání do soumraku. Když jsem si je sepsala, ukázalo se, že je jich trochu víc, než jsem myslela, takže jsem článek rozdělila na dvě části. V dnešní vám představím pětici filmů, stejně jako v příští. A abych se nemusela rozhodovat, seřadila jsem je abecedně.

MY BUCKET LIST – Seznam věcí, které chci stihnout, než umřu

Nesnáším pomyšlení, že jednou budu s šedivými vlasy sedět na verandě, v houpací židli a omotaná dekou jako múmie, a přemýšlet o tom, co všechno mi v mládí uteklo. Chci právoplatně prohlašovat, že jsem dobrodruh. (A taky nechci při hře Nikdy jsem zůstala střízlivá.) A tak se objevil nápad sestavit si seznam věcí, které chci někdy v budoucnu splnit. Ne z nehynoucí touhy, ale jen tak, z hecu. A věřím, že se mi ho dřív nebo později vyplnit podaří. (Největší potíží je, že mě každou chvíli chytne něco nového a můj seznam brzy půjde omotat okolo vrby mlátičky.) Postupně vám budu dávat vědět a své úspěchy dokumentovat. (Ne že bych počítala s tím, že se v nejbližší době ocitnu třeba v blízkosti mrakodrapu, ale víte co. Lepší pozdě než nikdy.)

První věty měsíce – únor + březen + duben

Tentokrát mi to nějak naskákalo a najednou tenhle článek píšu o dva měsíce později, než bylo původně v plánu. Jako bych někdy něco udělala včas. Posledně jsem přišla pozdě na úplně první hodinu autoškoly, ačkoli bydlím zhruba půl minuty vedle. No nic. Teď je to zároveň tak trošku výhoda, protože vám toho aspoň můžu ukázat víc najednou. Přesněji řečeno třináct prvních vět, přečtených během tří měsíců. Poznáte, ke kterým knížkám patří? (Stejně jako v předchozím článku stačí prostor před šipkou začernit kurzorem.)

Muffiny z říše divů

I když se mi to těžko přiznává, mé pekařské schopnosti jsou naprosto mizivé. Muffiny jsou to jediné, co dokážu upéct, aniž bych zapomněla na cukr, vyměnila droždí s práškem do pečiva nebo v průběhu pečení ztratila vajíčka. Ale muffiny mám ráda. Jsou jednoduché, rychlé a dobré. Pečou se z ingrediencí, které většinou máte doma, takže dokonce ani nemusíte razit na nákup. Navíc si je můžete uzpůsobit čistě podle své fantazie a možná, když tomu dáte trochu toho cviku, vám ani nevyjde paskvil. A poněvadž jsem vážně Kuchta s velkým Ká, rozhodla jsem se vám ukázat, jak si poradit s těmi wonderlandovskými. (aneb částečně recept, částečně óda na muffiny)

Dilema s blogem

Tohle bude tak trochu jiný článek. Chtěla bych se na vás totiž obrátit s žádostí o radu. Poslední dobou nevím, co si s blogem počít. Kam ho směřovat nebo v čem naopak nastavit stopku. A čím míň jsem aktivní, tím víc nápadů na psaní se mi hemží hlavou. Už před nějakou dobou se mi tedy v hlavě zrodil nápad založit si ještě jeden blog.

Jde o to, že tahle moje malá říše divů je knižní. Kniha sem, kniha tam, jasně, zbožňuju je. Jenže. Začínám mít nutkání dělit se i o jiné věci. Nejrůznější myšlenkové pochody, názory na první poslední, fotky, vykecávačky o čemkoli. Možná i trochu těch deníkových zápisků, protože, vážení, mám dojem, že můj život se rozjel správným směrem a já si přijdu jako ve filmu. Pravda, sice trochu ponurém a dekadentním, rozhodně se ale se scénářem nikdo nemazlil. A ve mně bublá pár hrůzostrašných tajemství, která by konečně mohla nerušeně vyvěrat na povrch.

6 nejkrásněji ilustrovaných dětských knížek

Když jste malí caparti, není ve vesmíru podstatnější věci, než jestli má knížka obrázky. Běda jí, pokud ne. A jsou-li na nich zvířátka, vesmírné lodě a princezny v krásných šatečkách, ještě lépe. Čím uhozenější/roztomilejší, tím nadšeněji vám září očka. Vybrala jsem ze své knihovničky (která mimochodem dětských knížek, jichž nemám srdce se zbavit, skýtá až až) šest knížek, jejichž ilustrace jsem jako malá zbožňovala. (A stále zbožňuju.)

První věty měsíce – úvod + LEDEN

Je téměř až s podivem, jaké zázraky dokáže nadělat první věta knihy. Často i ona rozhoduje o tom, zda si knížku pořídíte, nebo necháte ležet na poličce v knihkupectví. Už delší dobu první věty pozoruji, přemýšlím o nich a zapisuji si je. Určitě o nich někdy napíšu i tematický článek, ale tentokrát mě napadlo dělat jakási "měsíční shrnutí". Vypíši vám první věty knížek, které jsem v daném měsíci načala, a vy můžete vesele hádat, o jaké dílko kráčí, a v komentářích se vyjádřit, jestli by vás dané knihy zaujaly. Správnou odpověď vždycky napíšu bílými písmenky na řádek pod větou, takže si ji začerněním (/zamodřením) můžete přečíst.

Tajná soutěž – ODTAJNĚNÍ