Wayll na vodě

Poprvé v životě jsem vyrazila na vodu. Poté, co jsem zaboha nemohla přijít na to, co všechno si sbalit, naházela jsem do tašky své saky paky a zvesela vyrazila na Vltavu. A jako správný Japonec jsem cestou neustále fotila.

Do auta mě k sobě přibalila kamarádka Yoku a její mamka se svým přítelem. V Praze jsme měli spicha s dalšími čtyřmi známými a pak už se razilo. Na téhle krásné louce jsme piknikařili a vydatně svačili řízky.

Drandili jsme všemožnými městečky a vesničkami. Podívejte, co bylo celou dobu na obloze. Nádhera.

S Yoku jsem sdílela jednu loď, jejíž palubu jsme opustily přesně dvakrát. Jednou proto, že za nás známý sjel jez, neboť se kamarádka nechtěla v té ukrutné zimě namočit, a my se pak cvakly při nastupování do kánoe pod jezem. A podruhé proto, že je Yoku mizerný háček a nehlásí kameny. Případně hlásí, ale tímhle způsobem: „Šutr!" „Kde?!" „Všude!"

Projížděli jsme Českým Krumlovem, takže zbývající fotky jsou vesměs odtamtud. Kochejte se a záviďte.

Krumlovský Plášťový most. Jako vyšitý do nějaké knížky, kde by v jeho obloucích číhali lučištníci.

 

Když jsme přistáli, zmateně jsme zaregistrovali, že po nás chtějí vstupné. Náhodně jsme se totiž strefili zrovna do víkendu, kdy byly pořádány Slavnosti pětilisté růže. Po městě pobíhaly davy lidí v dobových kostýmech, celý den probíhala vystoupení pro veřejnost a polykač ohně podpálil podium.

Bohužel baterka mého supermoderního telefonu se netvářila příliš supervýkonně, tudíž žádné fotky kejklířů nebudou.

Na závěr jedna noční, těsně před odjezdem.

Vaše Wayll