10 věcí, které dělat v Krakově

Když jste chudý student a chcete cestovat, máte to tak trochu blbý. Ať si tvrdí kdo chce co chce, ne každému se chce riskovat úchyláky, které si stopnete na silnici, nebo stanovat inkognito za kupkou sena a probudit se s obřím broukem ve vlasech. Jestli ale hledáte kombinaci levné cesty, levného ubytování a dechberoucího návalu preclíků, kultury, židů, architektury a přírody, Krakov je naprostý ideál.

Jak jela blogerka na roadtrip

Ujeli jsme stovky kilometrů, urputně se bránili mořským ježkům, omylem spali na nudapláži a málem nás sežrala divoká zvěř. Byli jsme spálení, vysmátí, unavení a uzpívaní k smrti (protože Kelti jdou, kelti jdou, kelti jdou a je jich moc). A byl to ten nejšílenější výlet letošního léta.

Na skok do Rumunska

Letošní léto se pro mě nese ani ne tak ve znamení knížek, jako spíš ve znamení cestování. Cestovat je přesně to, co jsem vždycky chtěla – a teď, když jsem vyrostla (bohužel, co se vzrůstu týče, jsem stále hobitem), mám bránu do světa otevřenou. První zemí, kterou vám chci ukázat, je venkovské (a trochu záhadné) Rumunsko.

Jak šla blogerka na vandr

Dřív pro mě letní prázdniny znamenaly dovolenkování u moře, organizované turistikování po horách a hromadu zmrzliny konzumované v pohodlí prosluněného zahradního lehátka. Letos jsem místo toho popadla dvě kamarádky a ten nejtěžší batoh na světě (napěchovaný trvanlivými kneckebroty) a vyrazila na vandr. Nefalšované dobrodružství mohlo začít. Stanovaly jsme tajně a nenápadně na cizích polích a loukách, přecpávaly se lesními borůvkami, žebraly o vodu v mile vypadajících staveních a neustále se ztrácely. V průběhu jsme přišly na pár bodů, které by stálo za to zaznamenat do příručky správného vandráka. Namátkově:

 

1. I když si sestavíte důmyslný plán na rozvržení zavazadel, abyste náhodou netahali ani gram navíc, stejně bude vaše krosna vážit deset kilo.

2. I když bude vaše krosna vážit deset kilo a vy byste ji nejradši zahodili/zaplatili si soukromého nosiče, všichni chlapi, které potkáte, se vám budou z plna hrdla smát, že je to malý batůžek a z čeho vás jako bolí záda.

Za branami ráje (SLOVENIA)

Do Slovinska jsem odjížděla plna nadějí. Budu hodně fotit! A budu hodně HEZKY fotit! Třeba se potkám i s pár zajímavými lidmi a TY budu fotit! A pak o tom napíšu článek! Zkrátka mé klasické blogerské uvažování. Dopadlo to všelijak, jen ne podle mých nalajnovaných očekávání. Sice jsem fotila, neustále mě však vytáčel jeden fotograf, vedle něhož jsem měla chuť své výtvory rozcupovat. A potom přišel ten pravý zvrat v zápletce a já zažila letní románek. Dámy a pánové: VÍTEJTE VE SLOVINSKU. (Aneb jak hlásaly všechny přívětivé cedule: Dobrodošli!)

Italian Trip #4 – Ave, Roma

Z příslovečného Říma, do něhož vedou všecky cesty, mám miliardu a půl fotek. Sedmdesát procent z toho jsou památky, deset nepoužitelně rozmazané šmouhy a dalších deset lešení (ano, vše, co jsem viděla ze slavného Kolosea, byla změť železných tyček). V jednom okmažiku jsem však přestala snímat obrázky jako přes kopírák, které si každý průměrně nadaný jedinec zvládne vygooglit, a začala se snažit spíš o zachycení atmosféry, lidí, pouličního umění... a jednoho hrdého, pyšně se nesoucího racka.

Italian Trip #3 – Na moři (20 fotek + 1 bonus)

Protože vůbec nestíhám, dnešní cestovatelský fotočlánek se bude muset obejít bez obvyklého vykecávacího úvodu. Na druhou stranu má dvě části. První část, Na moři, se točí kolem našeho soukromého výletu s kapitánem Francem. V druhé části, Everyday Life, vám ukážu, jak jsme si žili. A že to byl parádní život. Já jsem si zájezd patřičně užila, tak doufám, že se nezachytitelná atmosféra díky fotkám alespoň částečně přenese i k vám :) 

PS: Úplně poslední fotka na konci článku je slibovaným bonusem. Normálně bych ji nezveřejnila, ale pak jsem si řekla... proč neukázat, že výlet do Itálie je i sranda?

Italian Trip #2 – Zkáza Pompejí

Poprvé v životě jsem se ocitla na činné sopce. Na sopce, která má na svědomí desítky tisíc životů a každou chvíli může bouchnout znovu. Na sopce, která roku 79 srovnala se zemí Pompeje. Ano, řeč je o Vesuvu.

Italian Trip #1 – Mokré Benátky

Uznávám, název Mokré Benátky nezní přespříliš romanticky. Po marném lámání si hlavy však přicházím na to, že právě tento přívlastek celý výlet vystihuje nejlépe – mokrý. Voda. Japonci. Japonci stojící po kotníky ve vodě a další Japonci, fotící si Japonce stojící po kotníky ve vodě.

Hromada knížek, ještě větší hromada jídla a pár fotek z Německa

Někteří si možná povšimli, někteří ne, ale celou první polovinu prázdnin jsem strávila u tety v Německu. Konkrétně v Gifhornu, Niedersachsen. Co jsem tam dělala? Podle následujících fotek to možná vypadá, že jsem se cpala. Cpala, cpala a zase cpala. A taky že jo.

Číst a jíst. Nebýt mé první "brigády", vrátila bych se domů jako sečtělá kulička.

Ovšem nenechte se zmást! Kromě jídla, knížek a jídla jsem si našla čas i na třítýdenní dobrovolničení v jeslích. Až na pár nedorozumění (kdy jsem například byla poslána pro vysavač a dotáhla koště nebo nadšeně pochválila malého Hannese za něco, za co ho záhy jiná vychovatelka totálně vyplísnila) to proběhlo fajn. Naučila jsem se super slovíčka a fráze („Nech ho, proč ho mlátíš?!") a celkem slušně už umím předstírat, že rozumím.

8 báječně suchých italských cest

Tak nějak mě nenapadá, co tentokráte napsat do úvodu. Snad jen poznámku, že suší jsme po procházce italskými alpami rozhodně nezůstali. A teď už konec řečí, fotky začínají.

S knížkou po Itálii

Den se se dnem sešel a lidé si zabalili svých pět švestek a vydali se do světa. Já si zabalila Percyho Jacksona. Podíval se se mnou do dechberoucích míst a vy na ně teď můžete zavítat též.

 

Wayll na vodě

Poprvé v životě jsem vyrazila na vodu. Poté, co jsem zaboha nemohla přijít na to, co všechno si sbalit, naházela jsem do tašky své saky paky a zvesela vyrazila na Vltavu. A jako správný Japonec jsem cestou neustále fotila.