5.12.14

Jé, mami, támhle na ulici jde Lord Voldemort! (aneb knižní postavy všude kolem nás)



Potkala jsem Toma Raddlea. A vůbec, potkala jsem spoustu dalších knižních postav. Hagrida z Harryho Pottera, Leslie z Rudé jako rubín, Jace Waylanda z Nástrojů smrti. Můžete je potkat i vy. Stačí mít oči dokořán.





Tedy, ne doslova. Jen metaforicky. Postav si všimnete spíš z té povahové stránky. Jako třeba Jace. Dovolte mi začít tímhle příkladem.

V reálu už Jace není tak super.
Jace je sexy týpek. Ne proto, že by byl blonďák nebo že by na potkání zabíjel démony. (I když, přiznejme si, ani to není na škodu.) Ale proto, že ho Clareová napsala jako nemožného, nevychovaného a ironií sršícího spratka. A ejhle, fanynky ho neodvolatelně zbožňují. Chrlí kolem sebe vtipy, ale jen takové, jimiž uráží. Na všechno má sarkastickou odpověď. Vždycky má poslední slovo. Autoritám se vysmívá. Je tu však jeden háček. Já takového kluka znám. V opravdickém, reálném světě. Chová se navlas stejně jako Jace. A víte co? Všichni ho nesnáší.

“Do you remember back at the hotel when you promised that if we lived, you’d get dressed up in a nurse’s outfit and give me a sponge bath?"   Jace Wayland

Co tím chci říct? Víte, vskutku ráda bych teď pronesla pár řádek hlubokomyslných řečí a důvtipných nápadů, připomínek a filozofického objasnění celé té záhady kolem lásky a nenávisti. Kolem knižních postav a reality. Problém ale je, že tím pravděpodobně nic říct nechci. Holt se asi budeme muset smířit s tím, že v tom žádná hluboká myšlenka nevězí. Zkrátka to tak je a my s tím nic neuděláme. V knize někoho milujeme. Až ho potkáme na ulici, dostaneme neovladatelnou chuť ho zaškrtit. Co se dá dělat.

Andílek, který je ve skutečnosti grázl.
Další případ. A tentokrát s ještě nulovější pointou než ten předchozí. Vlastně se s vámi o něj jen chci podělit, poněvadž mi to připadá neskutečně zajímavé. Potkala jsem Toma Raddlea. Někteří možná zaznamenali, že jsem půlku léta strávila v německé školce. Jistě, teď se nabízí zcela logická otázka – co dělal temný Lord Voldemort ve školce? Ještě k tomu německé? Ale dovolte mi popsat toho klučinu.

Vypadal božsky. Jako naprostý andílek. Bylo mu cca pozdních pět, měl blonďaté vlásky, modrá očka a hezoučký ksichtík. Tuším, že se jmenoval Milan. Na dospělé se křenil a usmíval, mrkal… A pak, když jsem ho zastihla ve špatné náladě, s vrčením zvracel židličky (nemohla jsem promarnit příležitost použít tuhle slovní hříčku z onoho starého a notně ohraného vtipu, prostě nemohla. Co kdyby se mi už nikdy nenaskytla?) a byl zlý na ostatní děti. A přesně teď se dostáváme k jádru pudla. Byl to prostě celý on. Vsadím boty, že když byl Raddle v tomhle věku, vypadal (a choval se) přesně takhle. Vždyť i později to byla jeho strategie. Andílek, hajzl. Andílek, hajzl. A pořád dokola, na střídačku, jak se mu to hodilo. Zrovna jako Milan. Až tenhle zmetek vyroste, vůbec bych se nedivila, kdyby si zašel na nejbližší hrad zařídit si viteál.

Co tu máme dál? Leslie. Úplně mi připomíná jednu mou známou. Nadšená, horlivá, obdivující kamarádka. (To poslední (to na „o“) je ze všeho nejlepší.)

A takhle bych mohla pokračovat pořád dál a dál. Třeba k Dudleymu. Sice už s tím možná budu trapná, ale víte, kde jsem ho potkala? Ano. V německé školce. Uřvané děcko se soply u nosu přišlo poprvé v životě do jeslí a furt jenom řvalo a řvalo. A dělejte si s tím něco, když vy neumíte německy a to děcko neumí mluvit. Bylo tlusté a s prasečíma očkama. Co víc si přát? Duší i tělem náš oblíbený obyvatel čísla čtyři, no ne?

Myslím, že pro dnešek toho bylo víc než dost. Lord Voldemort, Jace Wayland a Dudley Dursley v jednom článku jsou trochu moc i na mě. Jen ještě jednu moudrou větičku na závěr: Nikdy, ale skutečně NIKDY, nechoďte do německé školky.
Vaše Wayll



Zdroje obrázků:

8 komentářů:

  1. Německá škola mě odrazuje už jen tím, že je německá. (Aktuálně němčinu nesnáším víc než obvykle. Ty minulé časy jsou hrozné...)
    Já se spíš potkávám s lidmi, kteří mi připomínají nějakou postavu vzhled. K nám do školy chodí Sansa Stark, znám kluka, co vypadá jako Robb Stark (což je z Hry o trůny a tys psala, žes ji ještě nečetla... ale jsou to dokonalé kopie!). Osobně mi bylo třeba řečeno, kdysi, že mám vlasy jako Bellatrix. :D Má spolusedící je zase naprostý Zmijozel, jako kdybys dala dohromady Snapea, Malfoye, Bellatrix a Voldemorta. (Ano, také nechápu, jak je možné, že stále žiju.) Také se mi párkrát stalo, že jsem nemohla jinak a tu profesorku prostě přirovnala k Umbridgeové... Zvlášť, když dorazila v růžovém a chlupatém svetru.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hahaha, německé časy... No, užij si to. My je máme šťastně za sebou, aniž by učitelka poznala, že je vlastně vůbec neumíme :D Tak tu zmijozelačku si dovedu představit. :D ještě máme hodně knižního zeměpisáře, ale ten mi nikoho nepřipomíná, ten by byl knižní postava sám o sobě :D

      Vymazat
  2. Já obecně moc nechápu, co hodně čtenářek vidí třeba na Warnerovi z Shatter me. Vždyť je to proboha úplně zvrácený člověk. Milovaly by ho i ve skutečnosti? Slintaly by nad jeho úchvatnou odhleduplností a skvělou nepochopenou duší i v reálu? To asi těžko. Je to psychopat. A jestli si takové lidi vybírají i v životě, tak jim přeji hodně štěstí. Jestli jsi taky fanynka, tak se omlouvám, že to říkám takhle na plnou hubu, ale tohle mě prostě zaráží. Milovat Voldemorta, Warnera, Dextera. Bellatrix a další zvrácené psychopatické slizouny, to jde prostě nějak mimo mě :D Mohu je považovat za skvěle napsané postavy, o tom žádná, ale nic víc. Nikdy bych takové lidi nepovažoval za někoho mně blízkého :D Možná jsem tohle taky chtěla vyjádřit jako velmi hlubokou myšlenku a nejspíš se to nepovedlo, ale tvůj článek ve mě tenhle "vztek" nějak probudil :D
    Do německé školky se nechystám, vypadá to tam nebezpečně :D Zvracení židliček je to nejmenší :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Shatter me jsem nečetla, takže neboj, fanynka nejsem. Ale podle toho, co píšeš.. Nemám ráda postavy s "nepochopenou duší" :D Ty záporáky chápu, že má někdo rád, ale já jsem na ně spíš ve filmu. Takže třeba u Bellatrix mám fakt ráda tu herečku a je krásně šílená, ale jako knižní postavu ji nemusím. Vidíš, rovnou bys o tom mohla napsat článek, když k tomu máš co říct a tak tě to rozohnilo :D

      Vymazat
  3. Skvělý článek, který mě opravdu pobavil :) Zvracení židliček :D Do německé školky se opravdu nechystám, už jenom z toho důvodu, že německy umím jen pozdravit :D Ve školce se určitě dá narazit na spoustu povahově zajímavých dětiček, protože dokud jsou takhle malé, nemůžou se nijak přetvařovat a projeví se jejich pravá povaha :) Z knižních postav mám ve škole pár spolužaček- dokonalých Hermion, a Jaceho, který se nejen jako Jace chová, ale i vypadá :D Ale to jeho chování není ani zdaleka tak sexy, jak by se mohlo zdát :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :) Ono jo, ale spíš bych řekla, že mě naopak překvapilo, jak většina těch capartů byla zlatá. Sice je pravda, že jsem měla na starosti ty nejmenší (protože ještě neumí pořádně mluvit a moje němčina taky není úplně slavná), ale i tak byli dost vychovaní a tak :D no, to s Jaceovým chováním věř, že znám, ale jak vypadá, to bych docela chtěla vidět.. :D

      Vymazat
  4. Tá posledná veta :DDDDd Dobre, zapamätám si to :D
    Ja som až také šťastie nemala, na knižné postavy :D čo už

    OdpovědětVymazat
  5. Moc hezký článek, od teď budu všude hledat knižní postavy. :D

    OdpovědětVymazat