Minirecenze – přešlechetný ROBIN HOOD

Kdo by neznal zeleného mužíka s lukem, hrozbu sherwoodských lesů – Robina Hooda, jenž bohatým bral a chudým dával. Tato anglická legenda však v podání Francouze Alexandra Dumase vyznívá poněkud úsměvně. Robin Hood je vykreslen jako neohrožený, šarmantní mladík, jehož poctivost, láska a čestnost přímo bijí do očí. O šermířském umu, nebetyčné skromnosti a zásobárně ztracených příbuzných ani nemluvě. Většina ze scén v knize probíhá dle následujícího scénáře:

1. Robin Hood potká v lese protivníka strašlivé síly.
2. Utkají se v lítém boji.
3. Šlechetný Robin Hood na plné čáře zvítězí, avšak štramácky nechá svého protivníka vyhrát.
4. Následující události se dělí do dvou skupin:
   a) Robin Hood a protivník strašlivé síly zjistí, že jsou dávno ztracení příbuzní, a utopí se v slzách a obětích.
   b) Protivník strašlivé síly poklekne před Robinem Hoodem a nabídne mu své služby, poněvadž si přece vždycky přál oddaně sloužit tak vynikajícímu šermíři.

Následuje jednoduchá milostná zápletka, v níž Robin figuruje jak jinak než jako naprosto zářný příklad gentlemana. O horu vyhraných soubojů a znovunalezených příbuzných později konečně přichází cosi jako dramatický konec knihy.

Přes to všechno jsem si čtení užila a většinu času jsem se bavila, ať už komičností absurdně pojatého příběhu, nebo Dumasovým jazykem, který od let jeho největší slávy poněkud zestárl a některé slovní obraty tak můžou působit až směšně (obzvlášť pokud jste ve dvojsmyslech smýšlející puberťáci). Ovšem je vidět, že Dumas ví, co píše, a dokážu si představit, proč se Robin Hood v době svého vydání stal trhákem. Konečný verdikt zní tak, že by se pravděpodobně nic nestalo, kdybych tuhle útlou knížečku vynechala. Na druhou stranu jedna akce střídá druhou a těch 236 stránek je právě tak dlouhých, aby vás opakující se zápletky nezačaly nudit a abyste si vychutnali to pravé lesní dobrodružství.

Dva zelení mužíci z pěti.

Vaše Wayll