27.4.15

První věty měsíce – únor + březen + duben

Tentokrát mi to nějak naskákalo a najednou tenhle článek píšu o dva měsíce později, než bylo původně v plánu. Jako bych někdy něco udělala včas. Posledně jsem přišla pozdě na úplně první hodinu autoškoly, ačkoli bydlím zhruba půl minuty vedle. No nic. Teď je to zároveň tak trošku výhoda, protože vám toho aspoň můžu ukázat víc najednou. Přesněji řečeno třináct prvních vět, přečtených během tří měsíců. Poznáte, ke kterým knížkám patří? (Stejně jako v předchozím článku stačí prostor před šipkou začernit kurzorem.)


ÚNOR

1. Cirkus přijíždí bez varování.
Noční cirkus <– jméno knížky (recenze tady)
– Záhadný a tajuplný začátek, který už během první stránky navozuje perfektní atmosféru. Kdybych měla vybrat jednu větu, která by shrnula celou knížku a co nejlépe ji vystihla, byla by to právě tahle.

2.a Gaoton zkoumavě přejel prsty po tlustém plátnu.
2.b Smrt Božského krále neměla na život obyvatel Dremské Mordy velký vliv.
2.c Jmenuji se Stefan Leeds a jsem zcela příčetný.
Tři tváře <– jméno knížky (recenze tady)
– I když vás to možná trošku mate, jop, tohle jsem pojala jako jednu knížku. Přestože jsou to tři povídky. Skvělé povídky. Fantastické. Obzvlášt ta poslední mě do sebe vcucla už svojí první větou, která okamžitě zasévá zvědavost. (Mimochodem ne, Stefan Leeds rozhodně není příčetný.)

3. Na pustém pobřeží za indiánskou vesnicí jsem narazil na čerstvé stopy.
Atlas mraků <– jméno knížky (recenze tady)
– Tahle knížka je naprosto geniální svým střídáním stylů. Takže kdybych vám ukázala větu z jiné části, znělo by to zase naprosto jinak.


BŘEZEN

4. Plavovlasý chlapec se spustil z posledního kusu skály a začal se prodírat k laguně.
Pán much <– jméno knížky
– Už začátek vám dost napoví. Děcka a pustý ostrov. Vyklubala se z toho zatraceně dobrá knížka, i když jsem ji četla na poslední chvíli v rámci povinné četby. Tahle první věta zatím ještě zní dost nevinně, ale postupně se celý příběh pekelně zvrtne.

5. Když se Řehoř Samsa jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se v posteli proměnil v jakýsi nestvůrný hmyz.
Proměna <– jméno knížky
Opět povinná četba, avšak po téhle větě bych prahla po tom si ji přečíst, i kdybych ji v osnovách neměla. Hrozně moc se mi líbila, i když některým nesedne její existencialistický a mírně depresivní tón.

6. Kdesi daleko v zaostalých a nezmapovaných končinách onoho cípu Západního spirálního ramene naší Galaxie, který si rozhodně nemůže dělat nároky na módnost, leží jedno malé, bezvýznamné žluté slunce.
Stopařův průvodce galaxií <– jméno knížky
– Stačila mi první věta a už jsem věděla, že to bude super. A taky že bylo. Zábavné, absurdní a naprosto parodizující. Nechápu, proč jsem nenapsala recenzi.

7. Když jsem byl mladší a všechno se mě hloub dotýkalo, dal mi otec jednu radu, která se mi od té doby pořád honí hlavou.
Velký Gatsby <– jméno knížky
– Takové hluboké a zamýšlející se, pomalé, hezké tempo. I zbytek knihy je takový.

8. Den byl šedivý, mráz štípal až do kostí a psi ne a ne chytit stopu.
Bouře mečů <– jméno knížky
– Mám ráda, když kniha začíná rovnou uprostřed akce. Což je přesně tenhle případ.

První věta, který se zapsala do historie. Znáte nějaké podobně slavné?

DUBEN

9. Čekám.
Past <– jméno knížky
– Prostý začátek, kterým se snad nedá nic zkazit. Zároveň ale vůbec nezaujme.

10. Ateliér byl plný syté vůně růží, a když se mezi stromy v zahradě pohnul lehounký letní vánek, zavanul otevřenými dveřmi těžký pach šeříku nebo jemnější parfém růžově kvetoucího hlohu.
Obraz Doriana Graye <– jméno knížky
– První věta je dlouhá a propracovaná, plná přídavných jmen a přirovnání. Skvěle dokáže vykreslit atmosféru. Děj ale zároveň svižně ubíhá a spolu s trochu složitějším stylem je to vražedná kombinace. Dokonalá knížka.

11. V den, kdy ho měli zabít, vstal Santiago Nasar v 5.30 ráno, aby stihl příjezd lodi, která přivezla biskupa.
Kronika ohlášené smrti <– jméno knížky
– Jedna z nejzajímavějších věcí, co můžete udělat, je hned v první větě vyžnavit zápletku celé knížky. Získala tak zcela novou perspektivu a přestože styl mi tak úplně nesedl, celé to dílko mi přišlo geniální.

12. There was a boy in her room.
Fangirl <– jméno knížky
– Už první věta vám napoví dost. Bude to o holce. O mladé holce. A taky o klukách. Chtěla jsem nějakou oddechovku a tahle knížka naprosto předčila má očekávání, nešlo o žádnou hloupou lovestory či neustálé fňukání nad chlapci. Snad ze sebe brzy vymáčknu recenzi.

13. Měl mnoho jmen.
Píseň krve <– jméno knížky
– Tady ještě nemůžu moc soudit, protože jsem relativně na začátku. Avšak zatím je to skvělé. A tahle věta je přesně jedním z těch začátků, které vás zaujmou a donutí číst dál.

Zjistila jsem, že mi u některých knížek dělá problém, co vůbec považovat za první větu. Co když je tam prolog? Který je navíc napsaný v úplně jiném stylu, času a osobě a se zbytkem knihy má pramálo společného? Přiznám se, že si většinou vyberu to, co se mi víc líbí. Když mi to přijde přibližně nastejno, píšu prolog. Jak byste to dělali vy? A máte radši, když vás knížka na začátku seznámí s postavami a prostředím, nebo když začně přímo uprostřed děje? Píšete recenzi na všechno, nebo jen na to, co se vám chce?

Vaše prvními větami omámená Wayll

4 komentáře:

  1. To je opravdu skvělý nápad, tyhle první věty! Souhlasím, že Atlas mraků je úžasná kniha! A těším se na Past ♥ :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky :) Past byla taková zvláštní, ale protože se to čte rychle, chybu s tím asi neuděláš :)

      Vymazat
  2. Potešilo ma, že som väčšinu kníh identifikovala. Dobré prvé vety sú fakt dôležité, a ešte dôležitejšie sú dobré posledné vety. Také, čo sú dokonalou bodkou za celou knihou, po ktorých zostane taký rozochvený pocit. Veď čo je oceán iného než milión kvapiek? ;) Nočný cirkus milujem! Aj Atlas mrakov a Stopařova průvodce. A aj Marquez je dobrý, aj keď Kroniku nemám z jeho kníh najradšej. Skús trebárs Lásku v čase cholery alebo O láske a iných démonoch, ak ťa Kronika zaujala. :)
    No a čo sa týka písania recenzií, ja to mám tak, že o niektorých knihách mám väčšiu potrebu písať ako o iných. Keď je niečo boží, tak mám potrebu o tom informovať svet, aby o tom vedeli aj ostatní :-D Takže nepíšem o všetkom, čo prečítam (aj keď na začiatku blogovania som mala také obdobie). A často mám pocit, že o niektorých klasikách sa neoplatí písať, lebo aj tak o nich všetci vedia - a potom ma prekvapí, kolko ľudí trebárs nečítalo Stopaře, alebo nevie nič o Clarkovi, Bradburym a podobne. Takže určite napíš o Stopařovi, recenziu by som si s nadšením prečítala (aj keď knihy poznám takmer naspamäť). Mimochodom, čítala si aj ďalšie diely? V štvorke sú odhalené slová stvoriteľa určené ľudstvu. ;) A ešte zmysel života, vesmíru a tak vôbec. :) Kurník, tuším si to musím ísť zasa prečítať! Ďakujem za super inšpirujúci článonk :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vážně? Tak to je super! :) Já abych se přiznala, nejsem si tak úplně jistá, kolik bych toho poznala, i když jsem to četla. :D
      Máš naprostou pravdu. Poslední věty znamenají hroozně moc. A zrovna ta, co píšeš, je fakt perfektní. :)
      Kroniku si možná vezmu k maturitě, tak když budu shánět něco dalšího od Marqueze, určitě na něco z toho kouknu, díky za doporučení! :)
      Také to mám podobně, ale občas jsem prostě tak strašně líná, že i když jsem z knížky nadšená, odkládám to a odkládám, až najednou nevím, co psát. :D Já nerada recenzuji klasiky, protože už mají své místo a přijdu si, že mi tak nějak nepřísluší, abych je hodnotila. Ale přesně jak píšeš, občas mě překvapí, co všechno lidé neznají. Třeba posledně jsem byla dotázána, "co to jako je, ta Pýcha a předsudek?"
      Nečetla, ale určitě to mám v plánu. Vlastně nevím, proč jsem se do toho ještě nepustila, ale asi čekám, až budu někdy potřebovat něco vyloženě tenoučkého, třeba s sebou na dovolenou. :)
      Díky za skvělý komentář! :)

      Vymazat