14.7.15

Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta

Před lety obletěl svět dojemný a myšlenkami přehlcený Atlas mraků Davida Mitchella. Tentokrát se mi dostal do rukou jeho další román – jak jinak, než opět vybavený jaksepatří poetickým názvem a přinejmenším stejně poetickými úvahami.

 

Břicho prahne po jídle, jazyk prahne po vodě, srdce prahne po lásce a mysl prahne po příbězích.

Z téhle knížky vám zaručeně několikrát spadne brada. Z toho, jak zoufalý život dokáže být. Jak laskavost a čest nejsou nic proti úplatkům a známostem. Jak pramálo může znamenat láska či přátelství. Jak i jediné setkání může změnit celý váš život. A jak snadné je nehnout ani prstem a nechat věci pomalu plynout kolem...


Když se opijí, najednou jsme pro ně neviditelní. Jejich řeč se stočí k majetku, k zisku nebo ke ztrátě, k nákupům či prodejům, ke krádežím, k najímání nebo propůjčování. Nebo k podvodům. Pro bělochy žít znamená mít nebo se snažit mít ještě víc nebo umírat ve snaze mít víc. Jejich hltavost je ohromující! Vlastní šatníky, otroky, kočáry, domy, skladiště a lodě. Vlastní přístavy, města, plantáže, údolí, hory, souostroví. Vlastní tenhle svět s jeho džunglemi, oblohou i moři. A přesto si stěžují.

Mitchellův styl a výběr slov rozhodně není pro každého. Typická taktika uvařím-kafe-zapnu-lampu-hupsnu-na-gauč vám bude na dvě věci. Abyste se do knížky dostali, potřebujete naprostý klid a ticho, náladu i tu správnou atmosféru. Jakmile se vám však do japonských vod podaří ponořit, odnesete si nezapomenutelný zážitek. Nejen, že dostanete naservírovanou kupu historismů a neobvyklých výrazů a slovních spojení, ale navíc si zopakujete japonštinu, francouzštinu, holandštinu, čas od času nějakou tu slavnou osobnost, pár biblických motivů, řecké báje, významné literáty či pradávné nemoci s krkolomnými názvy. Plná soustředěnost je podmínkou.


Čili mě poměrně překvapilo, když se v knížce začala objevovat milostná zápletka. Ani takového odpůrce milostných zápletek jako jsem já však nedokázala skolit. Postupně zanikala v záplavě dalších motivů, rozplynula se do ztracena a ustoupila akčnějším událostem. Pro změnu milovníci milostných zápletek ale nemusí zoufat – celou dobu postávala v pozadí a tvořila nenápadnou kostru příběhu. Ve snahách holandského úředníčka Jacoba de Zoeta o seznámení se se studující japonskou lékařkou Orito však nehledejte žádné upatlané řečičky, roztávájící pohledy, ach-tak-dlouhé-řasy a podobné znaky young adult literatury nebo snad červené knihovny. Já se toho dost bála, ale ve výsledku mi právě ona lovestory přinesla jednu z nejhlubších myšlenek celé knížky.

Zařve: „Na Surinamu věděli, jak si poradit se smradlavými negerskými psy, jako jsi ty!" Pak mě vší silou uhodí do tváře a já upustím slunečník. Zařve na mě: „Zvedni to!" Jen se sehnu, kopne mě do obličeje. To je oblíbený úskok pána Fischera, takže stihnu odvrátit tvář od jeho boty, ale stejně předstírám, že mě to hodně bolí. Jinak by si připadal ošizený a kopl by mě znovu. Řekne: „To tě naučí házet můj majetek na zem!" Já odpovím: „Ano, pane Fischere," a otevřu mu dveře jeho domu.


 Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta (v originále The Thousand Autumns of Jacob de Zoet)

 504 stran

Napsal David Mitchell

 Přeložila Petra Diestlerová (tleskám!)

 Vyšlo u nakladatelství Mladá fronta

Koupit můžete tady

Příběh se odehrává na přelomu 18. a 19. století v Japonsku. Tudíž to byl můj asi třetí nebo čtvrtý historický román a opět musím prohlásit, že si přijdu sečtěle jako zkompletované vydání Slovníku dějin. Na těchhle knížkách je nejlepší, že se vám veškeré historické souvislosti vryjí do paměti tak nenásilně a mimochodem, že kolikrát až po dočtení stihnete postřehnout, že zničehonic víte, co se stalo v Roce opice.


U děje mi však zprvu přišlo, že se trochu táhne. Po představení situace, uvedení milostného zašmodrchání a počátečních rozpacích ale přišel zvrat a příběh byl chvíli akčním útěkem či bombardací, chvíli úřednickým mudrcováním, chvíli zase smutným pozastavením nad krutostí života. Zkrátka od každého něco. Co zde však najdete zaručeně, je zatracená hromada myšlenek, které vám při smutné náladě za deště nedají spát.

Tisíc podzimů Jacobe de Zoeta seženete na e-shopu MegaKnihy.cz

Vaše Wayll

12 komentářů:

  1. Úžasná recenzia. Osobne som tento štýl ešte nikde nevidela.
    Kniha vyzerá dobre. Zdá sa, že by mi sadla. Ešte som o nej nepočula, pohľadám ju v slovenčine.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :) Já se k ní dostala úplnou náhodou, na doporučení v komentářích. David Mitchell je třída :)

      Vymazat
  2. David Mitchell... Nenapsal on Atlas mraků?
    Protože ten se mi strašně líbil a věřím, že i tahle kniha by se mi také líbila :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, ano, to je on :) Jestli ti sednul jeho styl, mohlo by se ti tohle líbit :)

      Vymazat
  3. O téhle knize jsem ještě neslyšela, no uvidíme jestli se k ní někdy dostanu, zatím mě co neláká. Každopádně tvá recenze je skvělá! :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak samozřejmě ne každému sedne to samé :) Děkuju :)

      Vymazat
  4. Skvělá recenze. Podle ukázek mi ta knížka úplně učarovala, už se nemůžu dočkat, až si ji jednou přečtu. Rozhodně přidávám na seznam. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. :) Jsem ráda, jestli zaujala. Stojí za to :)

      Vymazat
  5. Já jsem nečetla ještě ani Atlas mraků, i když se na něj už dlouho chystám. Úplně si představuji, že knihy tohoto autora mě budou bavit, podle tvé recenze má všechno, co obvykle ke štěstí a radosti z knihy potřebuju. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. I když byly o něčem úplně jiném, je fakt, že tyhle dvě knížky jsou si dost podobné :) Mitchellův styl se nezapře. Dej vědět, až některou z jeho knížek zkusíš! :)

      Vymazat
  6. Knihu si určitě musím přečíst, fascinuje mě totiž cokoliv, co má co do činění s Japonskem. Od Mitchella jsem zatím nic nečetla, Atlas mraků jsem pouze viděla, takže toto bude skvělý způsob, jak s ním zaíčt. Věřím, že určitě nebudu zklamaná. Děkuji moc za připomenutí této knihy, vím, že jsem na ni již několikrát koukala v knihkupectví, ale pak se mi vždy záhadně vypařila z povědomí. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jestli máš zálibu v Japonsku, věř, že z téhle knížky se o něm dozvíš první poslední. :) To znám až moc dobře... :D Jsem ráda, že jsem ti knížku připomněla, a jsem zvědavá na tvůj názor na ni! :)

      Vymazat