Zahrajte si na hrdiny a zkuste při tom neumřít! SAECULUM

Jasně, středověk je bezva, o tom žádná. Tak proč nezahodit mobil a šminky, nepopadnout šišku salámu a nejít si vykopat latrínu? Protože právě o tohle jde v larpaření, hře na hrdiny. Jenže co když si k táboření vyhlédnete super místečko, na které je tak trochu uvalená kletba, otevírají se tam hroby a mizí lidé? No stress, larp může v klidu začít!

Tak ještě jednou, ve zkratce, pokud larp neznáte a z úvodu jste ho nepochopili. (Ne že bych se vám nějak moc divila. Jo, ve vysvětlování jsem jednička.) Larp je hra, při níž účastníci odloží stranou veškeré vymoženosti moderní civilizace, odjedou kamsi do lesů a několik dní žijí, jako by byli v minulosti. Dámy nosí cudné korzety, páni sličné punčochy, všem to děsně sluší a všichni jsou šíleně spokojení. 

(Nelekejte se – v téhle recenzi mám v plánu přehltit vás přehršlí fotek. Jaké totiž bylo mé udivení, když jsem si uvědomila, že vlastním leginy totožné s obálkou knihy! Nemohla jsem jinak, než (velice tématicky) vyrazit na zříceninu hradu a tam uspořádat zoufalý, ztracený saeculumský photoshoot. S kamarádkou Aničkou (je to velká pisatelka, takže koukněte na její blog, i když je z trochu jiného soudku než knižní), která byla jako bonus víc než autenticky pomlácená. Co víc si přát!

Právě larp si vybrala jako hlavní téma své (ne až tak) děsivé knížky Ursula Poznanski. Možná ji znáte jako autorku Erebosu, scifárny o vraždící pc hře. (Pokud ne, doporučuju!) A jako už tolikrát dřív, i teď mi nezbývá než opěvovat její originalitu. Dost bylo detektivek o krvavých múmiích a komedií o výletech středškoláků. Nedočkáte se ani žádných jiných kýčovitých scén, populárních tématů či veleoblíbených knižních klišé. Ursula dokáže zkombinovat od každého šprochu trochu a navíc přidat hrstku strachu a napětí, takže když z toho konečně vyleze knížka, můžete se spolehnout, že bude stát za to.

Hlavní protagonisté jsou více méně mladí lidé. Takže se budete občas potýkat i s tématy jako škola, láska, iphone. Ne však tím typickým, otravným způsobem. Žádné pubertální harašení, spíš trocha té krve a soubojů na život a na smrt. Dialogy jsou rychlé a svěží, děj ubíhá jako o život (zatímco o život běží i hlavní hrdinové) a nafixlované čtrnácté století vám přímo ožívá pod rukama. Ale navzdory tomu, že se hrdě hlásím ke komunitě strašpytlů, jsem se u téhle knížky nijak zvlášť nebála. Sem tam zimomřivky, sem tam mráz po zádech. Nic víc.

Ursula je v udržování napětí doslova mistr. Nic se nedozvíte do posledního možného okamžiku, budete slepě tápat, trhat si vlasy a hltat každé její slovo. (O čemž svědčí i fakt, že jsem knížku nedokázala odložit ani při studeném nočním čekání na přejezd přes La Manche a Ursulin larp mě zajímal daleko víc než tamější uprchlíci.) Jak se jednou začtete, očekávejte problémy s odkládáním. Autorčina hra se slovy je čtivá a nekomplikovaná, písmenka poměrně velká a zvraty přicházejí jeden za druhým, takže nikdy nevíte, co očekávat na příští stránce. Kdo dneska dostane pusu, kdo při večeři ukradne salám, kdo v příští vteřině vykrvácí.

„Co se stalo?“
Zvedla hlavu. Měla bledé rty a po tvářích se jí koulely slzy. „Pryč,“ vyhrkla přidušeně. „Zmizel.“

Obzvlášť musím pochválit grafické zpracování knížky. Gratuluju, tleskám a smekám všechny klobouky! Obálka je fantastická, jednoduchá a správně ponurá. Příjemná na dotek. O občasných černých stránkách s hlavumatoucími úryvky jen tak uprostřed příběhu ani nemluvě. (Chtěla jsem vám je vyfotit, ale mamka si knížku odvezla na dovolenou do Německa, takže se omlouvám, nic z toho nebude. Ale jestli se dostanete do knihkupectví, rozhodně si knížku prolistujte!)

knižní trailer:

Přesto bych Saeculum hodnotila o něco slaběji než třeba zmiňovaný Erebos. Dokud nad dějem příliš nepřemýšlíte, všechno šlape jako hodinky. Ale jakmile se dostanete k rozuzlení a začnete danou situaci zvažovat a prozkoumávat ze všech stran, objevíte pár skulin. Veškeré vysvětlení sice sedí, ale některé věci se mi zdají trochu nepravděpodobné a překombinované. Ale kdo ví, stát se může cokoli a i ty největší náhody se třeba jednoho dne setkají na jednom místě, jako tomu bylo právě v Ursulině knize. Avšak pokud patříte spíše mezi náročnější čtenáře nebo hledáte dospělý, řádně strašidelný příběh, po Saeculu nejspíš nesahejte. Ale já vzhledem k tomu, že akce střídá akci, knížka se čte úplně sama a o larpu snad ještě nikdy nikdo nic nenapsal, mileráda Saeculu veškeré nedostatky odpustím.

Larpu zdar!

Vaše Wayll