LADY FUCKINGHAM provozuje zvrácenější praktiky než Christian Grey

Útlá růžovoučká knížečka prťavého formátu, na hřbetu nápis hlásající jméno Oscar Wilde. Nemůže přece jít o nic špatného, no ne? Jenže pak si všimnete obálky. A názvu. Tady něco smrdí... Otevřete na náhodné stránce. A tím myslím opravdu na JAKÉKOLI náhodné stránce. Poté, jste-li jemná dámička s vějířkem, se skácíte do mdlob. Ona to totiž zdaleka není tak nevinná a rozmilá knížečka, jak se na první pohled tváří. Dámy a páni, představuji vám mladou a nestoudnou Lady Fuckingham. (A abych vám její nestoudnost jaksepatří doložila, úryvky mezi odstavci vždy vyberu tak, že nalistuji úplně náhodnou stránku a opíšu, co mě zrovna praští do oka.)

„Orgasmus následoval orgasmus a brzy jsme jich měli každý na šest za sebou..."

Jak už jsem zmínila v úvodu, název i obálka mluví za vše. Kdo by však stále pochyboval, můžu vás ujistit – jedná se o jistojistě největší prasárnu všech dob. Četla jsem Lolitu. Četla jsem Padesát odstínů. Četla jsem miliardu všemožných porno fanfikcí. Avšak Lady Fuckingham nemá obdoby. A to je prosím pěkně napsaná v devatenáctém století. Představte si ten poprask, jaký musela způsobit.

„Moje kundička sebou při šimravých dotecích jeho sametového jazyka škubala a vlhla jako nikdy."

Nad jazykem si nemůžu stěžovat. (Bože, proč jen mi to po předchozím úryvku zní tak dvojsmyslně?) Jednou pyj, podruhé kláda... Slovní zásobu i styl autor vybrousil a knížka je psaná čtivě a duchaplně. Děj ubíhá rychle, soulož střídá soulož, na jediné stránce nechybí peprnosti. Pokud jste tedy otrlí (a ještě otrlejší) a snadno překousnete šoustání, dychtivé ptáky a roztoužené štěrbinky, knížka se vám bude číst jedna báseň, budete obracet stránku za stránkou, chichotat se, rudnout až bůhvíkde a trpět neustálou paranoiou, že vám ten brejličkatý spolucestující usedlého vzezření kouká přes rameno a vidí, jací jste úchylové.

„Jeho hladký zadek rozkvétal jako broskev."

Musím se přiznat, že já jsem si knížku užila. Nevybíravé výrazy mi nedělaly sebemenší problém a to, že čtu v podstatě porno, v dnešní době naštěstí není věcí, za kterou bych se musela stydět. Hlavně, že to je dobře napsané porno. Navíc – jde přece o klasiku. Přestože Wildovo autorství není ani trochu jisté, poněvadž Lady Fuckingham se původně objevovala na pokračování v jakési erotickém revue vycházející v prudérní Anglii kolem roku 1880, je knížka označována za základ lechtivé literatury.

Vadila mi jediná věc – autorova představa o tom, co je reálné. Nehodlám tu rozebírat konkrétní případy a výkony hlavních protagonistů (kterým by záviděl nejeden pornoherec), buďte však připravení na to, že Lady Fuckingham může klamat. Aneb nezkoušejte doma.

„Tak začni kouřit mýho ptáka, nebo tě zbiju, ty malá píčo!"

Co se sexuálního apetitu týče, zmíním tři věci:

♥ Věk hlavní hrdinky. Nevím, jestli si to správně pamatuju, ale na začátku jí bylo tuším dvanáct. Čili pokud nesnesete lolitkovské téma, ruce pryč. (Přinejmensím z knížky. Jinak si je strčte, kam chcete.)

♥ Pořádná dávka homosexuálních praktik. Jak mezi dívkami, tak mezi chlapci. Dokonce bych řekla, že jich je stejný počet jako těch hetero.

♥ Ano, i dvanáctileté dívky dokáží být krutější než Christian Grey, strčíte-li jim do rukou bič. 

Závěr ani shrnutí psát nebudu. Pokud jste si chtěli o knížce udělat obrázek, jistě už jste si ho udělali. Lady Fuckingham je totiž přesně tak zkažená, jak zní. A pokud se do ní pustíte, dost dobře hrozí, že zkažení budete nakonec i vy.

„Ovšem brzy jsem ho omrzela, ač mě čas od času vyzbrojil dildem a nutil mě šukat ho zezadu a rukama ho zepředu honit, dokud se neudělal." 

Vaše slušná a nezkažená Wayll