1. BLOGOVÁ SOUTĚŽ!

Můžete mít adresu v Česku i na Slovensku, nemusíte mě nikde sledovat, re-reading Harryho Pottera (díky němuž soutěž původně vznikla) je velkou výhodou, ale ne povinností. Soutěží se do středy 10. září (protože pak jsem v Itálii a nestihla bych vylosovat vítěze). Vyplněním formuláře automaticky získáváte 1 vstup a máte možnost získat ještě několik dalších bonusových. Výherce kontaktuji na mail a prosím, aby se ozval přinejmenším do doby, než se vrátím z okukování Říma a Benátek, do 21. 9. Soutěží se o knihu Bestseller od Itala Alessandra Gallenzi, kniha je jednou čtená. Soutěžní formulář najdete dole pod fotkami. Přeji hodně štěstí! :)

Harry Potter a relikvie smrti (deníčková recenze)

strana 93

1. Připravit pojízdnou knihovnu – splněno

2. Navléct skučícího ghúla do pyžama – splněno

3. Přestat číst – error ! error ! error !

Harry Potter a princ dvojí krve

31. 7. 2014; 12:28
Právě dřepíme na koupáku a já mám po včerejším dočtení Fénixova řádu možnost vytáhnout Prince dvojí krve. Vizuálně vůbec nevyhlíží špatně, tenhle díl je možná dokonce ze všech nejhezčí. Zelená na obálce je pěkná, rozvířená a hezky jedovatá. Postavy si jsou konečně samy sobě podobné, Harry jako by si z oka vypadl, Ron s Hermionou jsou strašně hezoučcí (obzvlášť Ron je fešák) a Brumbál, jak právě podotýká můj bratr (momentálně zkoumající obálku spolu se mnou), vypadá správně brumbálovitě. Jediná Ginny se chudinka moc nevyvedla... Ani znamení zla není úplně to pravé ořechové, ale na Weasleyho s Grangerovou se vážně nemůžu vynadívat. Jen bych jim možná prohodila výrazy v obličeji.

Harry Potter a Fénixův řád (deníčková recenze)

25. 7. 2014, odpoledne (strana 55)
Vítejte u zápisků z re-readingu potterovské série!
Opět zjišťuji, jak mnoho se dá po pár letech zapomenout. Tento díl už jsem četla dvakrát (poprvé v jedenácti, kdy jsem jedním dechem zhltla celého Harryho Pottera, a podruhé neznámo kdy poté), i tak mi ale vypadla slušná řádka podrobností. Tak schválně, kdo mi tu z fleku řekne, co způsobilo onu podivnou ránu, když se Harry schovával v záhoně pod oknem Dursleyových? Nebo kdo mi alespoň poví, co Harry kruci dělal v záhoně?

Harry Potter a Ohnivý pohár (deníčková recenze)

strana 156
Milí mudlové!
S potěšením vám oznamuji, že jsem nebyla schopná ozvat se dříve než po sto padesáti stránkách. Právě začíná třináctá kapitola a Harry už je celých několik dlouhých chvil v Bradavicích. Z čehož je krásně vidět, jak flákám své blogerské povinnosti změna ve spisovatelčině přístupu, jakýsi zlom, říkejte si tomu, jak chcete. Ale zkrátka je znát, že knížka definitivně přestala být pro děti a autorku nemusí trápit pár set stran navíc. Děj se tak bez potíží může pomalu (ale stále neodtrhnutelně) rozjíždět, zatímco v předchozích, značně tenčích dílech už by se musel blížit k polovině. A troufám si říct, že delší mi Harry naprosto vyhovuje. Kdyby měl každý dva tisíce stran, nestěžovala bych si. Jen jsem strašně zvědavá na Prázdné místo a Volání kukačky (obojí od Rowlingové), protože takhle psát zkrátka není normální.

Harry Potter a vězeň z Azkabanu (deníčková recenze)

16. 7. 2014; 19:53 (strana 60)
   Tetička Marge neskončila jako neidentifikovatelný létající objekt na obloze, Stan Silnička nestihl požádat Harryho o autogram a dvojčatům se nakonec nepodařilo zavřít Percyho v pyramidě. Rovnou celá řada zklamání.
   Ale číst jsem přestala jedině proto, že jsem musela jít vyvenčit psa.
   Čtení jsem odstartovala vlastně už včera po obědě, když všechna děcka v jeslích spala a já měla hodinovou pauzu. Po chvíli se mě Judith, moje německá "spolupraktikantka", zeptala, co čtu. Ona sama Harryho nikdy nečetla, jen viděla filmy a kdysi hrála počítačovou hru. A když jsem jí ukázala obálku, rozzářeně zvolala: „Česky?! Hustý!"

Harry Potter a Tajemná komnata (deníčková recenze)

- kurzívou dodatečně dopsané poznámky; tímto fontem úryvky z knihy

sobota v noci, strana 37
Musím se jít osprchovat a hledám vhodné místo, kde přestat číst. A hledám ho už dvacet stránek.

(Mimochodem, tady se poprvé objevil Mundungus Fletcher!)

 strana 40

Tak, a je to. Konec kapitoly a basta. Ani nevíte, jak moc chci číst dál. Pořád se něco děje, neustále. Nikde, ani na jediný odstavec, není hluché místo. Natahováky se to jen hemží – pořád nové a nové zádrhele, které vás udržují při čtení! A za každý vyřešený přibydou dva nové.

Harry Potter a Kámen mudrců (deníčková recenze)

(8/7/2014; 17:50) 
Ó můj bože. Tak to konečně začíná. Jdu na to. Tři. Dva. Jedna. Číst!

str. 62

Přátelé!

   Jsem tu po šedesáti dvou stránkách s první zprávou, poněvadž v tomhle kraválu by nedokázal číst ani Budha. Jsem v Německu a za oknem desítky velenadšených hlasů krákorají „Oléééé“, do pokoje co chvíli nakukuje bratránek oznamující výsledky německého fotbalu (jako bych je podle stupňujícího se řevu zvenčí beztak neznala) a druhý bratránek chlácholí štěkajícího psa slovy: „Semínku! To znamená, že jdeme do finále!“

   Ale to vás jistě nezajímá, že. Mě vlastně taky ne. To, co mě zajímá, má izolepou slepené brýle a tenkou nachovou jizvu ve tvaru blesku na čele.

20 obálek Kamene mudrců napříč světem

Všichni důvěrně známe Harryho obálku a poznali bychom ji téměř i poslepu. Troufneme si i na tu britskou či americkou. Co ale třeba takové Japonsko či Persie?

20. Perská

Společný re-reading, pár projektů a jedna soutěž

Nastává dlouho očekávaná chvíle, na kterou jsem se těšila dobrého půl roku. Kompletního Harryho jsem totiž nečetla už dlouhatánských šest let. Fíha. To je dost, co? A kdy jindy nastává lepší čas na bradavické dobrodružství než během horkého, někdy až přehřátého léta? Chci si znovu připomenout první mávnutí hůlkou doprovázené vyděšeným vyvalením bulv, první zasvištění zákeřné Zlatonky podzimním vzduchem, první viteál. Páni, jak se tak poslouchám, nemůžu se dočkat čím dál tím víc. Takže přejdu rovnou k věci.