A to si říkáš knihomol, kámo? MONUMENT 14

Fuj, fuj, fuj. Vidíte to, co já? Poslední článek (když nepočítám dnešního Hobita) jsem zveřejnila v listopadu.! Dobře, uznávám, s Monumentem 14 tohle moc nesouvisí. Takže co říkám na Monument? Překvapil mě, to rozhodně.

O CO JDE (ANOTACE)
Tvá matka na tebe křičí, že nestihneš autobus. Vidí, jak se blíží ulicí.
Nezastavíš se a neobejmeš ji, neřekneš jí, že ji máš rád. Nepoděkuješ jí, že je hodná, laskavá a trpělivá máma. Jistě že ne - jen seběhneš schody a utíkáš na roh ulice. Kdybys ale věděl, že je to naposled, co mámu vidíš, nejspíš by sis přál, aby ses zastavil a všechny ty věci udělal. Možná i za cenu, že by ti autobus ujel. Ale autobus se už blížil, tak jsem se rozběhl. Čtrnáct dětí. Jeden supermarket. A milion věcí, které nabraly špatný směr. V akcí nabitém debutovém románu Emmy Laybourneové se stal supermarket útočištěm pro čtrnáct dětí - šest středoškoláků (oblíbených i neoblíbených), dva osmáky (z nichž jeden je technický génius) a šest malých dětí. Venku zuří jedna katastrofa za druhou, počínaje monstrózním krupobitím a konče použitím chemických zbraní, které svět - jak ho znají - vedou do záhuby.

žánr: dystopie

počet stran: pouhopouhých 296
série a díl: Monument 14, díl 1.
originální název: Monument 14

A CO NA TO JÁ
   Většina dívek vítá odvážné, žhavé a vtipné týpky coby hlavní hrdiny. Takové, co mají spoustu sarkastických keců a jednou rukou mlátí nestvůry, zatímco druhou píší romantický dopis hlavní hrdince. Ale co když je hlavní hrdina obyčejný, nezajímavý knihomol? Ještě lepší!
   Ze začátku jsem byla hodně, hodně kritická a rozpačitá. Můžu říct na rovinu, že se mi to nejdřív nelíbilo. Ostatně, nemůžete se mi divit – „Z hlavy mu tekl proud krve jako mléko z krabice." Otřesné přirovnání. Navíc jsem právě dočetla Hunger Games a oproti nim by mi připadala jako ptákovina spousta věcí. Zhruba po dvaceti stránkách jsem však knížce dala šanci a ejhle. Ono mě to chytlo.
   Monument 14 je čtivá, chytlavá knížka, od které se jen tak neodtrhnete. Po počáteční kritice jsem nestačila popadat dech a obracela stránky jednu za druhou. Dočteno bylo za dva dny (myslím) a já se nemůžu dočkat druhého dílu, protože mě vážně zajímá, jak se to ještě vyvine. Příběh byl originální a neodhadnutelný, rozhodně nepatřil k těm, kde už dvacet (kdyby jenom dvacet) stránek dopředu víte, co bude dál. A navíc se to celé odehrávalo na úžasném místě. Představte si, že byste uvízli v supermarketu! Odečteme-li od toho konec světa a úmrtí blízkých přátel a rodiny, není co víc si přát. Máte jídla, kolik chcete. Oblečení, kolik chcete. Prostoru, kolik chcete. Pizz a Deanových připálených vajíček, kolik chcete. Knih, kolik chcete!

(obrázek z deviantartu): tady odkaz

   A to byla právě ta drobnost, která mi tam tak trochu nesedla. Dean má být knihomol-pisálek, asi něco jako taková mírnější verze nás. Jenže jediný okamžik, kdy se Dean přiblíží k regálu s knihami je, aby kolem nich prošel. Jak realistické. Netvrdím, že každý musí být z knižního oddělení nadšený a skákat do stropu radostí, ale ať se nás v tom případě autorka nesnaží přesvědčit, jaký je knihomol.
   Jinak bylo chování puberťáků i dětí docela výstižné, postavy byly sympatické a celé knize dodávali na poutavosti. Příjemně mě překvapil styl vyprávění – přijde mi, že většina dystopií je v současné době psaná v ich-formě a přítomném čase, proto jsem měla radost ze sice ich-formy, ale času minulého, který mám obecně radši. Přítomný je sice také super a víc vtáhne do děje, ale prostě... moc se to nedá vysvětlit, snad mě chápete :D Těším se na druhý díl, moc si neumím představit, jak tohle může dopadnout.

   Většinu knížky převládá akce a dějové zvraty, poněkud drsnější atmosféra. A přestože se nejedná o nijak zvlášť promyšlený a přemýšlivý příběh, rozhodně vřele doporučuji, nudit se nebudete.

Vaše Wayll