Premiéra Hobita!

Jo, jo, jo! Byla jsem tam! Dneska (v noci ze středy na čtvrtek) se u nás konala půlnoční premiéra druhého dílu Tolkienova Hobita, takže jsem byla mezi úplně prvními, kdo film viděli. Po prvním dílu jsem byla nadšená, uchvácená, v sedmém nebi. Dvojka mě zklamala. 

Pro začátek bych chtěla říct jednu věc, aby nedošlo k nedorozumění: Netvrdím, že to bylo špatné. Jenom to prostě nebylo ono. Celý článek rozdělím na něco jako "plusy a mínusy". Zjišťuju, že i když se mi něco hodně líbí, ale něco tomu vytknu, vyznívá to, jako bych to celé zkritizovala a vůbec se mi to nelíbilo. Takže, Hobit se mi vážně LÍBIL. Pouze se tam najde i trocha toho špatného.

 

MÍNUSY
   S celým filmem se vleklo podle mého nešťastné rozhodnutí rozdělit krátkou knížku na tři díly (dva by bohatě stačily). Některé scény byly zbytečně rozvleklé a zdlouhavé, občas na nich dokonce bylo vidět, že slouží prostě jen k tomu, aby prodloužily více než dvouapůlhodinový děj odehrávající se na sto stránkách. Třeba jako na úplném začátku. Několik minut zabrala scéna, zasazená do doby ještě před prvním dílem, ve které se Gandalf sejde s Thorinem a řekne mu o mapě k Ereboru. Ale proč? Nic nového jsme se nedozvěděli, všechno nám bylo jasné už z předchozího dílu. Ale dobře, kvůli Thorinovi (ještě řekněte, že mu to nesluší) jsem schopná ji odpustit. Ale nejde ani zdaleka jen o tuhle scénu, většina událostí je nepřirozeně natahována. To neznamená, že jsem se nudila. To ne. Alespoň jsem si své oblíbené scény užila o něco déle. Ale děj by plynul rychleji a nemusela bych čekat další rok na konec příběhu, který jsem mohla už dávno znát, nebýt těch dlouhatánských detailních záběrů na něco, co jsme viděli už desetkrát ze všech možných úhlů (konec stejně znám už z knížky, ale to nevadí :D).
   Milostná zápletka. Brrr. V Hobitovi? Cože? Co tam dělá? Nebudu spoilerovat, ale věřte mi: bez ní by to dopadlo líp. Chápu, že možná chtějí do kina natáhnout osamělé romantické duše, ale PROSÍM, NECPĚTE MI DO HOBITA TROJÚHELNÍK! Výraz trojúhelník je sice možná trochu zveličený, ale v podstatě to trojúhelník je. Uvidíte sami. Podle mě to tam jednak vůbec nezapadá a jednak se mi to zdá maličko klišé a nelogické.
   Hudba. Opět byla skvělá, o tom žádná. Potíž je v tom, že byla "jenom" skvělá, zatímco v prvním díle i ve všech LOTRech byla naprosto neodolatelně úchvatná. Čas od času trochu dramatizovala scény – asi to znáte, něco se děje, čili hudba nabývá na síle, až nakonec řve celým kinem. A pak dojde k pointě a hudba zčistajasna ztichne. Mrzelo mě, že tak málo zněl motiv z Pána prstenů (tohle mám na mysli – ten začátek) a motiv Misty Mountains, který v jedničce hrál dobrou půlku filmu.
   Troufám si říct, že čtvrtina filmu se v knížce vůbec nestala. Pokračuje zápletka Nekromanta (ze kterého mimochodem udělali Saurona, což si pak kapku odporuje s knižním LOTRem, kde se Gandalf v podstatě diví, že Sauron povstal), Bledého skřeta, úplně změněná je část s drakem. Opět neříkám, že jsou to změny k horšímu – děj je mnohem akčnější a nabitější. Jenže čeho je moc, toho je příliš...

   Snad poslední věc na vytknutí – a ta, která mi vadí asi nejvíc. Šmakova dračí POUŠŤ. To myslí vážně? Nemělo by se desolation přeložit spíš jako spoušť? A neobjevuje se to jen v názvu – ve filmu stojí před rozvalinami zpustošeného města a prohlásí, že je to „Šmakova poušť." Když o poušti ve skutečnosti nepadne ani zmínka, natož aby to byl název celého dílu. Co to toto? Když jsem to viděla poprvé, myslela jsem, že je to překlep. Pak se to začalo objevovat i v jiných článcích a časopisech. Stále jsem si říkala, že to z toho špatně přeloženého traileru pravděpodobně špatně opsali. Ale ono ne.

PLUSY
   Papá, chci do Středozemě! Chci a chci a chci! Ta krajina je absolutně dechberoucí, nevím, kolik z ní je Nový Zéland a kolik skutečnost, ale výsledek vážně stojí za to. Nemohli najít lepší lokaci na natáčení (nebo lepší počítačový program).
   Stejně jako příroda, i stavby jsou podle očekávání opět nádherné. Je toho spousta k vidění a já se zamilovala do pevnosti lesních elfů. Možná, ale opravdu jen možná, bych se dokonce vzdala té úžasné skřetí pevnosti z jedničky. (Je zajímavý porovnávat osobnosti lidí podle toho, co si vyberou. Tak například mně se nejvíc líbí to skřetí sídlo, jak jsem před chvílí napsala. Ty můstky a tak... Kdo by to nemiloval. Hrabivej brácha by se nastěhoval do Ereboru. Mamce se nejvíc líbí Roklinka a taťkovi Kraj. Napište mi do komentů, jak jste na tom vy :))
   Málokdy se povede takhle skvělý casting. Nejen, že i mezi trpaslíky se dá vybírat, ale konečně můžeme slintat i nad Orlandem. Legolas sice vypadá jako po kbelíku zmrzliny a následném liftingu, ale Bloomově "druhé roli" (jo, jsou si vážně podobní :D) to fakticky sekne. Ovšem kam se ti všichni hrabou na Freemana. Martin Freeman (Bilbo) je nenahraditelný. Mohla bych tady začít vyjmenovávat, v čem všem že je tak úžasný, ale mnohem rychlejší to bude, když se na něj dojdete podívat sami. Ani se to nedá pořádně vystihnout – ale nebojte, zaručeně vám to neujde.
   Drak Šmak je perfektně namluvený (Byla jsem na originále s titulky; jak je nadabovaný do češtiny, to netuším. Ale nechtěla bych přijít o Cumberbatchův hlas.).
   Takový ten celkový dojem je výborný.

SHRNUTÍ
Dobře, dobře, zase to vypadá, že Hobita mnohem víc kritizuju než chválím. Takže mi dovolte už jen jednu větu na závěr: Opovažte se nechat ovlivnit a mazejte do kina! :D

Vaše Wayll