Legolasi, zelený lístečku! DVĚ VĚŽE

,,Jsou však i jiné moci ve Středozemi, moci tmy, a ty jsou staré a silné."

I tried not to love him. But it's impossible.

Myslím, že protentokrát můžu vynechat část O co jde. Skáču tedy rovnou dál:

autor: John Ronald Reul Tolkien

název v originále: The Two Towers

série a díl: Pán prstenů, díl 2.

počet stran: 372

A CO NA TO JÁ

Nemohla jsem sem tenhle gif nedat :D

   Opět jeden z případů, kdy je lidstvo rozděleno na dvě poloviny - první knihu milují, druzí u ní usínají nudou. "To tě nebude bavit, je tam šííleně moc popisů," hučel do mě neustále taťka. Obrnila jsem se, v duchu se přichystala na celostránkové popisy kytiček a dala se do čtení. Po přečtení jsem si jen říkala: A kde ty dlouhatánské popisy sakra byly? Je pravda, že se v knize vyskytují docela často, to ano. Zmíněné třeba dvěma větami nebo odstavcem při každé změně prostředí nebo nové postavě. Ale, do háje, vždyť to je přece ve většině knížek, ne? Jediný delší popis byl u Železného pasu. Mám pocit, jako bych znala podrobné vlastnosti každého kamene či stébla trávy. Popis zabral zhruba dvě a půl stránky, u kterých jsem se vážně nudila. Co se mě osobně týče, stačilo napsat: Kolem jsou skály a uprostřed stojí věž.  Jakmile jsem se přes tenhle nezáživný úsek prokousala, vše se zase vrátilo do vyjetých kolejí a bylo to alright.

   Některé repliky vyznívaly trochu úsměvně, ale musíme brát ohled na dobu. Přecijen, knížka to není nejnovější.

link na obrázek

   Taktéž trpaslík Gimli se nám drobátko zaláskoval a já si jeho crush užívala, kdykoli se o něm zmínil. Škoda, že z filmu ho vypustili, bylo by přinejmenším zajímavé (a vrcholně zábavné) pozorovat drsného Gimliho, jak rudne při každé zmínce o paní Galadriel. 

link na tento obrázek na deviantartu

   Co mě trochu zklamalo, byl Legolas. :( Už s ním nebyla taková zábava jako v minulém díle - žádné pády z leknutí nebo dramatická zvolání plná citoslovcí. Ale plně mi to vynahradil svým pokukováním po již zmiňovaném trpaslíkovi. Hezky si to naplánovali - pokud přežijí, procestují spolu celou Středozem. Jak romantické.

   Při čtení mě napadaly samozřejmě samé inteligentní věci. Například: Hodil by se Aragorn víc k Boromirovi nebo Legolasovi? Nakonec jsem usoudila, že s Boromirem mu to bude slušet víc a Legolas navíc už má Gimliho.

   První půlka knihy je střídavě z pohledu právě oné trojky a chvílemi vypráví i Pipin se Smíškem, ale to jen zřídka. Druhá půlka příběhu je o Frodovi se Samem, k nimž se později přidá milovaný Glum. Právě tahle druhá část mě bavila o něco víc, Glum je úžasné stvoření.

,,Jestli to takhle půjde dál, tak z nás nakonec budou tři malí milouškové Gmulouškové," pomyslel si Sam.

A když už jsme u Sama:

   Ehm, abych přestala psát blbosti a vrátila se k NORMÁLNÍ recenzi. Nemůžu říct, že bych se do knížky nějak extra začetla. Žádný takový ten pocit absolutní zažranosti, kdy se nemůžete odtrhnout, se nedostavil. Bylo to takové milé a plynulé, ale zároveň nic oddechového. Jakmile jsem na okamžik začala přemýšlet o něčem jiném, musela jsem se hodně vracet v ději, abych věděla, o co jde. A to zamyšlení nad něčím jiným se mi bohužel stávalo docela často. Ovšem svět je to geniální. Nebýt Tolkiena, kdoví, jestli bychom nyní četli tolik příběhů o Elfech, boji se zlem a vyfantazírovaných světech... Naprosto mě fascinuje ta promyšlenost a důkladnost, s jakou autor vše psal. 

   Tak, všechno "podstatné" už jsem napsala a teď zpět k tomu skutečně podstatnému. Ať už je děj občas nudný nebo zrovna trochu moc popisný, postavy jsou za všech okolností perfektní. A také jsem získala dojem, že zdaleka ne vše je tak, jak jsme si mysleli... 

Ale abyste si nemysleli, že jenom mezi těmi dvěma to haraší.

Dvě věže (a celá série Pán prstenů) jsou prostě legendární a legendárními snad ještě dlouho zůstanou. Jen co přečtu všechny ty knížky, které jsem dostala k Vánocům, rozhodně se pustím do třetího dílu. 

   

Možná teď trochu odbočím (už zase?), ale nedávno jsem s kamarádkami vedla debatu o doplňování šípů. Zdá se totiž, jako by většina toulců byla bezedná nebo se alespoň šípy válely všude kolem, ať už uprostřed temného lesa nebo v hlubinách oceánu. Nejlíp naservírované na stříbrném podnose i s oblohou. S radostí vám tedy oznamuji, že Legolas šípy DOPLŇUJE. 

Už radši končím, děsím se, co dalšího by ze mě vylezlo. Tak se mějte a přeju vám hezký den (pokud možno neovlivněný hrůzami, jež jste se tu dozvěděli)!

Vaše Wayll