RUDÁ JAKO RUBÍN - tak trochu nevšední recenze

Jedná se opravdu o neobyčejnou knížku - v tom dobrém (skvělém (výborném (perfektním!))) slova smyslu, samozřejmě. A já si myslím, že nevšední knížka si zaslouží nevšední recenzi. Ta moje vznikla vlastně úplně náhodou, původně to ani recenze být neměla. Zkrátka jsem vždycky, když jsem knížku na chvíli odložila, zanamenala na nejbližší kus papíru svoje pocity. Tady to máte :)

Ještě jedna poslední poznámka: normálním textem je to, co jsem si zapisovala, kurzívou moje budoucí (neboli nynější) poznámky.

neznámo kdy v noci ze soboty na neděli

Jednou takhle v noci jsem se převalovala v posteli a nemohla usnout. ,,No tak, nech mě spát," přemlouvala jsem svou  .....  mozkovou hemisféru (to jsem prosím pěkně nemohla přijít na to, která část mozku má na starosti spánek), ,,ráno vstávám na němčinu a ty to víš!" Nic nepomáhalo - prosby, hra na city ani vydírání. Hlavou mi probleskl nápad: Přečtu si prvních pár stránek Rudé a bude to! Aspoň budu mít na co myslet a po pár písmenkách se mi konečně začnou klížit oči. Kdybych věděla, jak moc se pletu, nechala bych si to na ráno. Knížku se mi totiž podařilo se značným sebezapřením odložit až o dobrou hodinu později a oči se mi neklížily ani náhodou.

neděle brzy ráno

Doprčic, doprčic, doprčic. To je ale dilema. Právě je 02:44 (cooo? už tolik?) a já jsem na straně 85. Musím říct, že po sepsání předchozího zápisku jsem vydržela ležet zhruba tak pět vteřin, než jsem se zakletím znovu popadla knížku. (Měli byste mě vidět. Ležim v posteli, přetlačuju se s vlastní rukou a melu bláboly, jako třeba: No tak, miláčku, zítra je času dost. Ale já to chci vědět ještě dneska! Rudá, zlatíčko, pojď ke mně!) Teď jsem v podobné situaci. MUSÍM jít spát. Ale... Ale... Sakra! :D 

A co se mi na tom tak líbí? Je to neuvěřitelně čtivé, téměř se od toho nedá odtrhnout (ehm... jako by to nebylo už tak dost jasné). A při čtení mám přesně to napjaté brnění v břiše a hořím nedočkavostí, s ukrutnou zvědavostí hltám řádky a otáčím stránku za stránkou. 

Páni, já i takhle v noci dokážu vyplodit něco smysluplného... (ano, tyhle bláboly jsou "smysluplné")

Jdu spát, protože vím, že jakmile bych se neubránila a sáhla po knížce (a věřte, že mě dost svrbí prsty), o nějakém spánku by nemohla být ani řeč. Už tak budu mít zítra napuchlé oči (bože, to jsem vážně taková fňukna?). Ale víte vy co? Alespoň si nemusím lámat hlavu s tím, co budu dělat, až se vrátím z němčiny.

PS: Nejlepší kamarádka hlavní hrdinky je úžasná. Už teď ji zbožňuju.

neděle ráno (už normální ráno)

Jsem strašná trubka. Nebudete mi věřit, ale zrovna před chvílí jsem zírala na prázdné místo ve své knihovničce, řazené podle barev. Jedna knížka chybí. Někdo si ji půjčil bez dovolení! Já toho parchanta uškrtím! Notnou chvílu jsem přemítala, jaká knížka barevně odpovídá prázdnému místu. Teprve pak mi došlo, že ona "záhadně chybějící kniha" je právě Rudá, ležící na mé posteli. Přes noc jsem trochu vychladla (přinejmenším už nejsem tak MOC nedočkavá), ale jsem si jistá, že s prvním rozevřením stránek nějaké vychladnutí hodně rychle zmizí.

Teď přetrpět němčinu a pak... můžete třikrát hádat ;D

o pár minut později

Napsala mi kamarádka, jestli bych s ní nešla ven. A já... já jsem tak hnusná! :D Vykašlat se na ní kvůli nějaké knížce?! Hej, to není jen tak nějaká knížka! 

neděle 15:25

Sakra, sakra, sakra, už jsem za půlkou, to né! Ale zdaleka nejhorší je, že opět musím pryč. Jak nerada tu svoji lásku-na-první-pohled nechávám. Samu samotinkou, ležící na posteli, zbavenou přebalu! Je tak zranitelná! 

(Abych pravdu řekla, pak jsem ji přenesla doprostřed pokoje. Protože postel mám pod oknem. A co kdyby náhodou začalo pršet a ta voda nějak záhadně prosákla oknem, že?) 

Ale ten přebal zkrátka nejde nezmínit. Obyčejně růžovou moc nemusím, ale tady vypadá perfektně. Zrovna tak skvělá je její plastičnost. Zbožňuju, když můžu po obálce přejet prsty a cítit ji (jsem jediná, komu tahle věta prostě zní úchylně?). Všechno to černé vystupuje dopředu.

Teď jsem se na chvíli zasnila nad obálkou, ale zpátky k ději. Je to jiné, než jsem očekávala. (Pozor, závorka obsahuje spoiler: Původně jsem podle anotace myslela, že se Gwen zamiluje do někoho z minulosti... Pak jsem byla trochu zklamaná, že je to "jenom" Gideon. Když už jsme u Gideona... *hloupé holčičí hihňání* - no není zlatý?? Žrala jsem ho od prvního okamžiku.) Vlastně popravdě ani nevím, co přesně jsem čekala. Možná, že ten styl psaní je trochu víc teenagerovský (což mi, coby teenagerovi, samozřejmě nevadí). Dokážu se pak s Gwen lépe sžít, než kdyby to byla nějaká dokonalá šestnáctiletá dívka uvažující mozkem padesátiletého chlupatého chlapa. Jen jedna věc. Nevím, jak to napsat, aby to nevyznělo urážlivě (promiň, Gwendolyn), mám Gwen vážně ráda... ale nezdá se vám malinko hloupá? (Nebo aspoň přiblblá?) Musí se ujišťovat, jakou barvu mají rubíny, nemá páru, kdo byl Einstein, a ani pořádně nezná základy dějin svojí země. No uznejte, my přece také víme, že po Přemyslovcích následovali Lucemburkové, no ne? (Teď tiše doufám, že tu není nikdo, kdo to neví, a nezačne mě tímto okamžikem krutodémonsky nenávidět :D)

neděle 16:00

Strana 185. Teď už ale VÁŽNĚ musím jít. 

neděle 20:09

Wayllinka je ospalá. Wayllinku to ale vůbec nezajímá. Wayllinka jde totiž číst.

pondělí 13:30 (Vedle času mám poznamenané tři vykřičníky. Nemám tucha, co mají znamenat. :D)

Dočetla jsem ještě včera před půlnocí, takže jsem to vlastně celé zmákla za 24 hodin... O.o Ale tím, jak jsem mezitím spala, se mi to zdá déle... Každopádně - ta knížka je bombová! Ještě dneska si objednám další dva díly, abych je do jarňáků měla hezky u sebe v poličce. Což mimochodem znamená další přerovnávání knihovny, ale o tom zase jindy.

Ohledně zápletky - čekala jsem, že to bude o něčem docela jiném (jo, to už jsi psala, holka). A nechápu, jak jsem se mohla bát, že tam na mě bude příliš přeslazené romantiky. Nebyla tam skoro žádná. Což mě přivádí k postavám. Hrozně se mi líbil Gideon - ne tak, jako kluk holce (i když, co si budeme povídat, to samozřejmě taky), ale jako čtenáři postava. Nebyl zaškatulkovaný jako hodňouš Peeta, rebel Gale nebo sarcasticman Jace. Chvíli se choval tak a chvíli zase jinak, jednou sršel ironií (wrrr, zmetek) a podruhé se snažil zapůsobit. Zkrátka byl svým způsobem reálnější, než ti "typical boys", kteří nikdy nedělají nic, co se vymyká jejich charakteru.

Gwen jsem záviděla ty překrásné šaty, které dostala na cestu do minulosti. Jméno Gwendolyn se mi zpočátku zdálo divné, tvrdé a krkolomné. Ale teď, trochu s odstupem času, musím říct, že se mi docela i líbí. :)

Nevím, co bych ještě doplnila. Zdá se mi, že všechno podstatné už jsem řekla. Snad ještě pár slov k obálce. Ta naše se mi líbí, ale ta anglická je přímo ÚCHVATNÁ. Původně jsem si nevšimla pozadí, až při bližším prozkoumání fotky. Vážně se jim povedla, dokázala bych na ni zírat hodiny! 

Do komentářů mi prosím napište, co říkáte na tenhle styl recenze, jestli to mám takhle udělat i u zbylých dílů nebo raději zůstat u té staré verze recenzování :D 

PS: Ne, nakonec jsem si je dneska neobjednala. Otec mi to zakázal, že prý mám v pokoji bordel. Jak to s tím má souviset? Co to jako...? Co si to...?! Ne, nebudu sprostá.

PS2: Vůbec nevím, jak je to s filmem - je u nás, není u nás, je dobrý, není dobrý...? Mohl by mi to prosím někdo objasnit? :D

PS3: Pokud jsi to dočetl/a až sem, ze srdce ti gratuluji!

PS4: Už vážně poslední PSko, slibuju. Je mi líto, že jste si neužili žádné jiné obrázky kromě 2 verzí obálky - ale namísto těch zatracených obrázků jsem našla spoilery. Takže ne, dokud nebudu mít dočtenou celou trilogii, nic nehledám. 

Vaše Wayll