Báječný život knihomola aneb Kdy, kde, jak? (1)

 

Jistě, všichni se asi shodneme na tom, že čteme. O tom žádná. Neumím si představit, jak by můj život vypadal bez knih - žádný blog, žádné police přetékající literaturou, možné dokonce žádný mozek. Existují ale různá místa, doby i příležitosti ke čtení. Kolikrát si ke mně v autobuse přisedne člověk s knihou v ruce a já se můžu ušilhat, co to je a jestli jsem to náhodou nečetla. Že bych jako začala přetékat rozumy, když už jsem ta veleinteligentní blogerka, jež ví o knihách první poslední. V první části trojdílného článkového "seriálu" se mrknu na stoličku zoubek všem možným i nemožným, přijatelným i nepřijatelným, denním i nočním dobám.

 

ČTVERO ROČNÍCH OBDOBÍ

 

ZIMA
   Logicky byste si řekli, že nejvíce toho přečteme v zimě. Třeskutný mráz nám brání ve výletování a my tudíž nemáme nic lepšího na práci, než slintat nad miliony našich milovaných písmenek. Kéž by. Rozkvetlé louky a slunné pláže se sice nekonají, velikonoční zajíček už je také passé, my jsme však nemilosrdně pronásledováni škodolibými Santa Clausi a jejich sobími společníky. Znáte ten pocit, když vás z fasády sousedního domu probodávají protivnýma, mrňavýma očima a poklidnou čtecí atmosféru ruší řevem? „Ty ještě nemáš nakoupené dárky? No to snad ne! Chudák babička, copak si tohleto zaslouží?!" A i když sáhneme po obraně a nasadíme sluchátka nebo do uší vrazíme špunty, ozývá se přinejmenším naše svědomí. Případně sob drží hubu, ale my poskakujeme před televizí, zpíváme vánoční písničky a cinkáme si rolničkami. Poté skutečně blaženě očekávaný svátek ne klepe, ale rovnou buší na dveře, a my získáváme několik přímo rajských dní navíc. V tu dobu se skutečně můžu přetrhnout, abych toho přečetla co nejvíc, to ano. Nedopřávejte však duši oddech, na scéně se totiž objevuje zádrhel číslo dvě. Za měsíc se uzavírají známky a já celé vánoční prázdniny pročetla, tudíž mi celý leden nezbývá nic jiného, než se šrotit, šrotit, šrotit a vzdychat po knížkách jiných, než je dějepis nebo anglická mluvnice. Co naplat, leden přetrpíme a únor už je zase fajn, můžeme se flákat. Přichází jaro.

JARO

   První sluneční paprsky mě lákají do vyhřátého zahradního lehátka, kam s sebou pro jistotu beru 5 knížek, od každého žánru jednu, abych se náhodou nemusela pracně zouvat a zase chodit dovnitř, kdyby se mi změnila nálada. Po půl hodině klení a nadávání možná i konečně najdu zašantročené sluneční brýle, protože jinak se číst prostě nedá, a nechám se spálit sluníčkem, dokud mě po deseti minutách poklidného čtení nezažene opožděná sněhová vánice. A takhle z kopce to s počasím jde celou první půlku jara, kdy se ve mně láme touha nevytáhnout paty z domu a prostě jen číst, číst a číst s touhou číst, číst a číst venku, což však doprovází spousta zmiňovaných potíží. Co se druhé půlky jara týče - to je květen a v květnu trpím, protože jsem se v únoru flákala.

LÉTO
   Knížky na okamžik odložím a plnými doušky si užívám konečně zklidněného klimatu. Pokud tedy nepočítáte loňský rok, kdy bylo v červnu 10 stupňů a povodně. Pamatuju si to, jelikož kvartány od nás ze školy odváželi ze školního výletu hasiči. Potom ovšem... připravte si fanfáry, protože tohle bude vážně pecka... PRÁZDNINY! Ačkoliv každý den běhám po okolí a provádím první poslední, vždycky mi stejně zbyde čas na knížku. A co na tom, když se moje rande s Harrym Potterem protáhne do brzkých ranních hodin? Není škola, takže si můžu dělat (a především číst) co chci a kdy chci. Wohoa! Pak nastane poslední srpnový týden a já bych se nejradši profackovala. Co jsem udělala se všemi těmi dlouhými hodinami volného času? Jak je možné, že jsem toho kruci přečetla tak málo?!

PODZIM
   Ano, podzim je katastrofa. Trpívám podzimními migrénami (nebo přinejmenším otravnými bolestmi hlavy) kvůli tlaku, díky kterým padám do postele nejdéle v devět, chci-li druhý den fungovat. A když přijdu domů v sedm a zbývají mi dvě hodiny, než nedobrovolně zavřu oči, moc toho přečíst nestihnu, že. A když už je vše konečně dobré, o žezlo se hlásí prosinec a nekonečný koloběh opět začíná.

 

DEN ČI NOC?

 

   Já, jakožto noční tvoreček, plný neuhasínající energie probouzené tmou, mám v tomhle jasno. Zároveň je pozdní večer a časné ráno (čili doba mezi desátou večerní a pátou ranní) jediné období, kdy je náš barák zticha. Posvátný to klid! Žádné stížnosti na obsazený počítač, žádosti o vyklizení myčky nebo inkviziční vyšetřování, kdo ztratil šampon. Ani obhajoby, že taťka ten fialkový kondicionér opravdu nevzal. Zkrátka ticho nevyrušované zbytečnými blbostmi a tečka. Pokud tedy do zbytečných blbostí nezapočítáváte taťku, který kondicionér sice nečórnul, zato ale snad každých pět minut courá v noci na záchod a vy pak musíte v jednom kuse zhasínat a předstírat, že nad těmi neskonale úžasnými knižními charaktery rozjímáte ve spánku. Jsem však ochotná pár takových chvil obětovat a všemi hlasy volím noc. Wohoa!

A jak to máte vy?

Vaše Wayll

 

 

obrázek pod nadpisem Čtvero ročních období: http://www.deviantart.com/art/Book-Girl-for-every-season-128659828