Příběh mladého vojáka, sepsaný Erichem Remarquem, otřásl světem. A ne jen tak pro nic za nic.
Síla příběhu je neskutečná. O to víc, když si uvědomíme, že nejde o pouhý výmysl choré, literárně talentované mysli, nýbrž o zcela jasnou historii. Krev, utržené končetiny, pohled do umírajících očí. Proudící krev, záchvaty zoufalství a beznaděje. Zmařené životy.
Původně jsem ke knize vzhlížela poněkud skepticky. Povinná četba, hmmm. Automatická reakce většiny mých vrstevníků, mě nevyjímaje. Doteď. Začetla jsem se od první stránky a doslova šílela, když jsem knížku musela kvůli vodě na pár dní odložit. Ale přece nebudu riskovat, že se mi někde v kanoi namočí, že. Jen co jsem se vrátila, dočetla jsem zbývajících necelých 100 sran jako nic. Jako obrovské nic, napěchované emocemi. Nejednou jsem zadržovala slzy, spíše z celkového rozpoložení než z některé události konkrétně. A o to bližší a silnější pro nás náctileté příběh je, když je hrdina podobně starý jako my. Když si můžeme představit, že jsme v jeho kůži vlastně my. Když přesně víme, co se mu dozajista honí hlavou.
Remarque je perfektním příkladem toho, jak psát. Děj, který nenechá chladným ani toho nejostřílenějšího veterána, v kombinaci s vynikajícím stylem psaní, nedovolujícím přestat číst. Jsou knížky jako Hvězdy nám nepřály nebo The Perks of being a Wallflower, z nichž si opisuji citáty. A pak jsou knížky jako Na západní frontě klid, které bych musela opsat celé, slovo od slova.
Albert naši situaci vyjadřuje dvěma stručnými větami: „Nejsme dobří k ničemu. Válka nás pro všecko dobré zkazila."
Má pravdu. Už nejsme žádná mládež. Už nechceme svět brát útokem. Jsme lidé prchající. Prcháme před sebou samými. Před svým životem. Bylo nám osmnáct let a začali jsme milovat svět a život; a museli jsme na něj střílet. První granát, jenž dopadl, zasáhl naše srdce. Jsme odříznuti od činorodosti, od snažení, od pokroku. Už v to nevěříme; věříme ve válku.
Vaše Wayll
Pěkné :) Mě zatím nejvíc zdeptala kniha My děti ze stanice Zoo (podle skutečné události). Pokud si nečetla, tak se nejdřív psychicky připrav :)
OdpovědětVymazatNečetla, ale mám ráda knihy, které čtenáře zdeptají, takže si ji určitě přečtu. :D Kamarádka, která vůbec nečte, mi jednou řekla, že My děti ze stanice Zoo je jediná knížka, která jí stála za přečtení. :)
Vymazat