Harry Potter a Tajemná komnata (deníčková recenze)

- kurzívou dodatečně dopsané poznámky; tímto fontem úryvky z knihy

sobota v noci, strana 37
Musím se jít osprchovat a hledám vhodné místo, kde přestat číst. A hledám ho už dvacet stránek.

(Mimochodem, tady se poprvé objevil Mundungus Fletcher!)

 strana 40

Tak, a je to. Konec kapitoly a basta. Ani nevíte, jak moc chci číst dál. Pořád se něco děje, neustále. Nikde, ani na jediný odstavec, není hluché místo. Natahováky se to jen hemží – pořád nové a nové zádrhele, které vás udržují při čtení! A za každý vyřešený přibydou dva nové.

neděle, strana 81
Zlatoslav Lockhart. Bože, jak já toho imaginárního chlapa nesnáším. Úplně jsem díky filmu, kde je docela fajn, zapomněla, jak moc nafoukaný a nesnesitelný je v knížce. Máte chuť profackovat ho, aby se probral. Na filmových plátnech a televizních obrazovkách nad ním možná kroutíte hlavou (případně slintáte, patříte-li mezi ty typy, jimž se líbí neschopní blonďatí Kenové), pozorujete jeho zlaté lokny (ach, jsou tak nadýchané!) a smějete se jeho sebedůvěře a aroganci, takže ve výsledku ho vlastně máte docela rádi. Když o něm však čtete... je na něj škoda slov.

strana 85
*Wayll zoufale kvílí* („Řekni mi," zeptal se Ron, který si prohlížel její rozvrh, „Proč  máš všechny Lockhartovy hodiny označené srdíčkem?")

strana 87
Už jsem zmiňovala, že nemám ráda Lockharta? Vytáčí mě, fakt že jo. Jen si to poslechněte:

   „Moudrému napověz, Harry," pravil Lockhart otcovsky, když vešli vedlejším vchodem dovnitř. „Tam venku s mladým Creeveym jsem tě kryl – když nás vyfotografoval společně, nebudou si tvoji spolužáci myslet, bůhvíjaký nejsi náfuka..."
   Aniž by si všímal jeho koktavých námitek, vedl ho chodbou plnou užaslých studentů a potom nahoru do schodů.
   „Rád bych ti jenom řekl, že rozdávat podepsané fotky hned na začátku životní dráhy není rozumné – působí to trochu nafoukaně, jestli mám být upřímný, Harry. Jistě může přijít doba, kdy jich budeš muset mít stejně jako já hromádku při ruce, ať půjdeš kamkoli, ale –" a lehce se uchechtl – „opravdu se nedomnívám, že bys už byl tak daleko."

Což mě opět přivádí k tomu, kolik vedlejších scén a zápletek se v Harrym vyskytuje. Rowlingová prý má několik bloků a sešitů jen s poznámkami a náčrty k této sérii, z nichž většinu stejně nikdy nepoužila. Všechno je do nejmenších detailů promyšlené a vedle hlavní dějové linie se plouží ještě stovka dalších. A to je právě to, co se mi na HP líbí možná nejvíc. Můžete ho číst kolikrát chcete, a stejně si nikdy nezapamatujete všechno.

strana 132
   Nastává část, při níž jsem se jako malá třásla strachy (ještě víc než v u trola na záchodcích). Hlasy, nevysvětlitelné útoky... Ale hlavně ty hlasy. Vy jste se nebáli? Když jsem jako mrňavá školačka sledovala film, srdce mi padalo do kalhot. „Rozsápu tě... Zabiju tě..." Fú.
   Jen mi trochu vadí spoilery v knize samotné – a to v mapce od Galiny Miklíkové (alespoň myslím). Kdo se na ni podívá už na začátku (což jsou pravděpodobně všichni), okamžitě zná celé to tajemství, k němuž se tento díl ubírá. Napadlo vás někdy, že v podstatě i celý název Kamene mudrců je spoiler k onomu dílu? Nakonec jsem však usoudila, že zpočátku se jedná o knihu dětskou a v knihách dětských se to tak nebere. (No jasně, vyžvaňte těm nebohým děckám, jak to všecko dopadne! Ach ta společnost.)

strana 140
Zazvonilo a Lockhart vstal. „Za domácí úkol napíšete báseň o tom, jak jsem přemohl vlkodlaka Wagga Waggu! Kdo ji napíše nejlíp, dostane ode mě podepsané Mé kouzelné já!"

strana 213
Zbývá mi přibližně 70 stránek a neleze mi do hlavy, jak se ještě stihne stát všechno to, co se stát má. Už notnou chvíli děj nabírá pořádný spád a je vidět, že skutečně někam míří. A to způsobem, který do sebe zvládne navléct milion dalších zápletek.  Ne, vážně. 70 stránek? Stejně dlouhou dobu by v dystopii hrdinka rozjímala, jak moc se utápí v hrdinových temně modrých očích.

pondělí, 22:01
Dočteno. Vždycky jsem u Harryho měla ten zvyk, že si po přečtení pročítám obsah s názvy kapitol. Postupně si u toho vybavuji: Jo, to bylo tohle! Ajo, to bylo tady! A posledních pár mi pokaždé naprosto splývá dohromady a mám dojem, že utekly naprosto závratným tempem. Což je zrovna u této kouzelnické série škoda. Nevadilo by mi číst ji navěky.

A nakonec jsem i toho Lockharta měla docela ráda.

Vaše Wayll

Za vaši recenzi napsanou v průběhu prázdnin (1. 7. - 31. 8.) dva vstupy do soutěže navíc. Zatím mi odkazy na váš článek nikam psát nemusíte, všechno se to sečte až na konci.