Harry Potter a vězeň z Azkabanu (deníčková recenze)

16. 7. 2014; 19:53 (strana 60)
   Tetička Marge neskončila jako neidentifikovatelný létající objekt na obloze, Stan Silnička nestihl požádat Harryho o autogram a dvojčatům se nakonec nepodařilo zavřít Percyho v pyramidě. Rovnou celá řada zklamání.
   Ale číst jsem přestala jedině proto, že jsem musela jít vyvenčit psa.
   Čtení jsem odstartovala vlastně už včera po obědě, když všechna děcka v jeslích spala a já měla hodinovou pauzu. Po chvíli se mě Judith, moje německá "spolupraktikantka", zeptala, co čtu. Ona sama Harryho nikdy nečetla, jen viděla filmy a kdysi hrála počítačovou hru. A když jsem jí ukázala obálku, rozzářeně zvolala: „Česky?! Hustý!"

strana 66
Když jsem byla malé pískle a film ještě nešel do kin, zarputile jsem na rodičích vyzvídala, co je to Azkaban. (Knížky jsem totiž přečetla až v jedenácti.) Byla jsem odbyta sdělením, že je to kouzelnické vězení, které hlídají zlí a temní tvorové mozkomorové. A já, jež jsem v těch letech viděla svou budoucí kariéru v dráze nadané malířky, jsem okamžitě běžela pro bloček a pastelky. Nakresalila jsem dvě verze, z nichž kupodivu ta první byla naprosto přesná. Že by dětská intuice? Nebo fakt, že jsou nakreslení na obálce? Ta druhá již nedopadla tak slavně. Slovo "mozkomor" mi totiž z jakéhosi dosud záhadného důvodu pravděpodobně připomnělo "mrak", poněvadž moje druhá kresba vypadala zhruba takto:

Podobnost se skutečnými mozkomory posuďte sami.

strana 280
Já věděla, že tenhle styl "deníčkování" není zrovna u Harryho příliš dobrý nápad. Uplynulo přes dvě stě stránek a já nebyla schopná napsat ani řádku. Protože kdo má kruci přestat číst, když je to tak doplň-libovolné-nadvesmírně-úžasné-přídavné-jméno?! Kapitola se s kapitolou sešla a já kdykoli, kdy mi během posledních dvou dní přebývala volná minuta, sáhla po Vězni z Azkabanu a odložila ho až na vteřinu přesně při vypršení limitu. Kde jsem tedy měla vzít čas na psaní? A v tom je právě ten háček. Jsem do knížky natolik zažraná, že začínám pociťovat OBROVITÁNSKÉ přívaly sympatií ke všem možným postavám a vzápětí se usilovně snažím nemyslet na to, kdo umře. A pak jsem z toho vydeptaná, protože proč Rowlingová prostě nemohla zabít někoho jiného?! Jedna z nevýhod re-readingu.

PS: Zhruba půl minuty po dopsání předchozí věty jsem objevila naprosto otřesnou skutečnost. Pro samé čtení (a pak psaní) jsem zapomněla dopít kafe. Což se mi ještě nikdy (opakuji – NIKDY!) nestalo. Nejradši bych teď Nebelvíru srazila deset bodů.

strana 336
   Dlouhá léta byla trojka mým nejoblíbenějším dílem – jen jsem se u filmu šíleně bála. Pak přišlo mé čtenářské období a Vězeň z Azkabanu pod vlivem nabité sedmičky upadl v nemilost. Teď při zpětném pohledu si však myslím, že jednotit díly jako jednotlivce je tak trochu blbost. Jde přece o tutéž sérii, o tytéž kouzelníky, o tytéž čáry máry. Nemůžete hodnotit, která etapa jejich života se vám zamlouvá nejvíce. A navíc: od Rowlingové bych si přečetla i učebnici chemie. (Tam si ta zlá spisovatelka může zabíjet prvky a atomy jak chce!)
   Opět nastává ten samý problém jako u Tajemné komnaty. Zbývá... počkejte... *zadumaně počítá*... čtyřicet osm stránek. Z čehož vyplívá, že jsem asi jelen. Nebo mám špatné vydání. Poněvadž jak to do háje mají všechno stihnout za pouhých osmačtyřicet stran?!
   A když dovolíte, teď se půjdu konečně osprchovat. Budu jen tiše doufat, že nikoho nevzbudím – ta zpropadená knížka mi totiž dovolila zvednout se až dobré půl hodiny po půlnoci.

Nenalezeny žádné další zápisky. Což může znamenat jediné: byla jsem unesena škrknami.

Vaše Wayll