Týdenní poprvé #2

Den se se dnem sešel a já jsem tu zase se svými poprvé. Tentokrát jsem se však usnesla, že si dovolím vlastní pravidla trochu překroutit. Rozhodla jsem se totiž téma trochu rozšířit, takže nebudu zveřejňovat jen věci, které jsem dělala prvně (poněvadž je vážně těžké nějaké objevit a působí to pak vycucaně z prstu), ale také drobnosti, které mi udělaly radost. Které mi vykouzlily úsměv na tváři a které nechci zapomenout. Protože právě o tohle v těchto článcích jde. Uvědomit si, že celý svět kolem nás je vlastně plný skrytých kouzel.

sobota

Poprvé jsem kuchtila mraženou polévku. A poprvé to dopadlo naprosto katastrofálně. No vážně, uznejte, copak by vás napadlo, že se do toho nedává voda? Nakonec jsem se musela naobědvat jogurtu.

pondělí

Poprvé jsem byla schopná přečíst dětem v jeslích německou knížku, aniž bych se zadrhávala.

úterý

Popré jsem měla chuť zabít svoji školní spolusedící kvůli barvě jejích vlasů. Nově si totiž pořídila sytě tyrkysovou, mou nejoblíbenější barvu, a já jí ty vlasy setsakramentsky závidím.

   ––> Zdál se mi parádní sen. Byla jsem v něm Harry Potter. Nejdříve jsem se v dívčím převleku skrývala před Tím, jehož jméno nesmíme vyslovit, přičemž jeho největší a nejoddanější přívrženec měl podobu Adolfa Hitlera. Následně jsem všude možně hledala Siriuse, ale ne proto, že byl můj kmotr, nýbrž proto, že jsme spolu chodili. Jak říkám – parádní sen.

středa

Poprvé jsem jela na kole bez helmy. Jsem rebel!

čtvrtek

Tři týdny jsem teď pracovala v Německu v jeslích. Ve čtvrtek při odchodu za mnou přiběhla jedna desetiletá holčina, se kterou jsme se na sebe dosud pořád usmívaly, jelikož je sestra jednoho z těch děcek, co mám na starosti, a zastavila mě na chodbě. „Vy jste z Česka, že?" Potvrdila jsem. „A nevíte náhodou, jak se česky řekne na shledanou?" Načež mi podstrčila papír a tužku a ať jí to prosím napíšu. Tak mě vyvedlo z míry, že po mně chce překlad a navíc že mi vyká, až jsem to napsala úplně blbě. Docela se za to teď stydím (a mám proč). Naschledanou.


   ––> Opět se mi zdál parádní sen.  Tentokrát jsem v něm byla sama za sebe, jen v klučičím vydání. Jela jsem ve vlaku s Fredem a Georgem a George mě učil čůrat za jízdy z vlaku.

pátek

Měla jsem v práci poslední den a dostala jsem nádhernou kytku a pralinky.

A došlo mi, že zrcadlovku ke štěstí opravdu nepotřebuji. Už jsem díky fotkám z Itálie byla tak trochu nahlodaná, že si ji nakonec nekoupím, ale tentokrát mě můj mrňavý kůlpixík přesvědčil definitivně, když zachytil padající kapku.

A jaká jsou vaše poprvé a radosti těchto teplých letních dnů? :)

 Vaše Wayll