NOČNÍ KLUB

O CO JDE?
Začíná to docela nevinně. Kanibalismem. Noční klub je knížka plná tajných organizací, krve, Prahy, katovských špalků, otisků prstů na zadku, vražedného kocoura, glocků, katakomb a vystřelených mozků. Humoru i smrtících rvaček. To vše je na denním pořádku. Tobiáš patří do Nočního klubu – tajné pražské organizace, o níž nikdo neví. Každý, kdo zaslechne její jméno, totiž obvykle do pár minut umírá. Klub už několik staletí odchytává zločince, nemilosrdně je vyslýchá a ještě nemilosrdněji trestá. Všichni členové prošli tvrdým výcvikem, umí poslepu rozebrat samopal, nastartovat ukradené auto, vystopovat "ty špatné". Umí zabíjet. Avšak od té doby, co Tobiášovi zachrání zadek sexy Japonka, jde všechno (krom jeho milostného života, který se naopak prudce obrátí k lepšímu) do háje. "První polovina nového příběhu Jiřího Kulhánka je plná sveřepých slov, sveřepých tajných organizací, sveřepých zabijáků, sveřepého černého humoru..." (citace z oficiální anotace)



A CO NA TO JÁ?

Očekávejte hodně drsnou knihu. Pokud si nepotrpíte na krev a při sebemenším náznaku vnitřností se vám točí hlava, sáhněte radši po romantice a tohle nechte být. Usmažený růžový králíček je proti obětem Nočního klubu slabota.

To je ale právě jedna z věcí, které se mi na knížce tolik líbí. Jakási syrovost a krutost, které obvykle najdete jen v televizních hororech. Které jsou na rozdíl od Kulhánka béčkové. Tak do půlky knížky jsem schovávala hlavu do polštáře, avšak ke konci už jsem nad useknutým prstem nebo vydloubnutým okem ani nemrkla. Pche, vydloubnuté oko, co to je? Mám takový dojem, že mi tahle knížka dost posílila žaludek.

Akce, akce, akce. Neodtrhnete se, protože se pořád něco děje. Chcete vědět, jak to dopadne. Chcete vědět, co bude o půl stránky dál. Chcete vědět, co má kruci znamenat ten zatracený zvrat, který vás zaručeně musí překvapit tak jako mě. Troufám si říct, že je to možná i největší zvrat v historii zvratů, jaké jsem kdy četla a nečekala. Překvapilo mě to. Totálně. Čekala jsem, že se to bude vyvíjet úplně jiným směrem. Takže jen poslechněte moji radu: nečtěte si anotaci, nečtěte si komentáře na Goodreads, nečtěte si, o čem tahle knížka je. Vyrazí vám to dech.

Černého humoru jest také do sytosti. Nejen, že budete valit oči nad vší tou krví, ale dokonce se jí i zasmějete. Což je podle mého docela umění. Jsme zvědavá na Kulhánkovy další knihy, které jsou, podle toho, co jsem četla, ještě lepší.

Další, co u Nočního klubu stojí za zmínku, je absence kapitol. Ano, slyšíte správně. Žádné "Půjdu spát, jen co dočtu kapitolu." Smiřte se s tím, že spát prostě nepůjdete. Místo toho je knížka takhle

***

rozdělená do spousty krátkých úseků, po půl stránce, po dvou stránkách, různě. Ale vždycky krátce. Takže sice můžete v podstatě skončit, kde chcete, a vždycky si to budete pamatovat – průšvih jen je, že děj neustále zůstává otevřený. Hmpf.

Knížky v recenzích sice nehvězdičkuji, nicméně NK si u mě vyhvězdičkoval plný počet. Ať už je to kolik chce.

Vaše Wayll