Dámy a pánové, sedmdesáté páté Hladové hry nechť započnou! FILM

Co tak říct pro začátek? Snad jen jedno varování: Pozor, možná budete brečet.

Z kina jsem se vrátila absolutně nadšená. Wow! Druhý díl se povedl ještě víc než jednička, vážně se vydařil. Věrně kopíruje knížku, a to se poslední dobou v mnoha filmech nestává. Takže vysekávám celému štábu pukrle! Poznala jsem dokonce i některé původní věty! 

„Always.“

   I popisy dokonale sedly a kostyméři se tentokrát vytáhli – hlavní hrdinové vypadali přesně tak, jak měli. Po maličko pomalém začátku (tím myslím zhruba tak počáteční dvě minuty :D) děj frčí ostošest a jsou vybrané přesně ty správné scény, které jsou buď nezbytné, nebo dodávají filmu přesně tu správnou hunger-gamesovskou atmosféru. Pár věcí samozřejmě vynechat museli, ale možná chápu, proč vynechali to, co vynechali. Byly to především ty scény, které ani v knížce nejsou kdovíjak důležité, přestože pěkné rozhodně jsou. Ale film by pak byl zdlouhavější a diváci, kteří knížku nečetli, zmatení.  

  

   Naprosto úžasná byla hra s pocity. Filmařům se povedlo docílit přesně těch potřebných emocí ke každé scéně, ať už to byl smích, slzy, nevěřícnost nebo napětím zadržovaný dech. Řeknu vám, zatímco některé filmy jsou od začátku průhledné a je jasná každá scénáristická finta, tady bych vážně věřila, že je to právě tak, jak mi podstrkují. Nebýt toho, že jsem si knihu před týdnem znova přečetla, možná bych jim i sedla na lep. :D Máte si myslet, že je něco tak a tak? Ano, myslíte si to.

   Jen některé scény byly maličko předramatizované – efekty, do toho melodramatická hudba... Tedˇmám na mysli především útěk před mlhou. Ale co na tom sejde, tuhle jednu maličkost jsem jim ochotná odpustit, jelikož je nahrazena bezpočtem dalších plusů. 

   Ještě něco vám ale prásknu. Sakra, sakra, sakra! Jen tak něco mě nerozbrečí, ale tohleto.. =D Asi čtyřikrát jsem měla vážně na krajíčku. Slzy jsem musela z očí rychle vytírat, abych se nerozbrečela. Ale, radujme se, ustála jsem to! Tedy většinou. Jedna scéna mě opravdu rozbrečela. Když to bylo tak... nejde to popsat. :D Podlě mě se snad ani nedalo nebrečet. :D Nechci tu spoilerovat, která scéna to byla, pro případ, že jste film ještě neviděli a nechcete to předem vědět, takže to napíšu teďka kurzívou do závorky, jo? (Už se mi dost chtělo brečet při oznámení Čtvrtoher - ty jejich reakce na to byly perfektní. Ale dorazil mě až den sklizně. Jak byla Cetkie rozklepaná! Každou chvíli se jí zlomil hlas... To prostě nešlo.) A když mě film rozbrečí, je to dobrej film. 

   Co se herců týče - snad nemám výhrady. Maličko, maliličkato mě zklamal Finnick. Viděli jste ten obrázek v mém článku o re-readingu HG? (klik) Tak nějak tak si ho představuju. Sam byl sice super, ale vůbec ne tak hezkej a sexy, jak měl Finnick být. Tím finnickovským způsobem. Ale usmíval se perfektně, to se mu musí nechat.

„Want a sugar cube?"

Johanna byla skvělá. Musím se přiznat, že jsem herečku (Jena Malone) předtím neznala, ale tady se vážně ukázala. Byla mi hrozně moc sympatická a má dokonalá hlas. VŠICHNI mají v originále dokonalý hlas (nebudu je sem vyjmenovávat, zaprvé bychom tu byli až do rána a zadruhé je sami uslyšíte). ABSOLUTNĚ jsem si zamilovala Cetkii (v originále Effie), je úžasná! Už v knížce jsem s ní sympatizovala, ale ve filmu prostě zazářila. Sálá z ní zjevná kapitolská povrchnost, ale pak se ukáže, že přece jen není tak špatná... Jedna z nejlepších postav, podle mého. Její kapitolské řeči mě baví. Haymitche mám ráda už od jedničky, takže to pro mě nebyla žádná změna. Caesar – taktéž moje láska už od prvního dílu. A nutno také říct, že Peetovi to v dvojce sluší mnohem, mnohem víc než v jedničce, kde připomínal spíš krysu než našeho sladkého Joshe Hutchersona. 

   Jak už jsem psala, oproti jedničce se mi líbily kostýmy. Obleky, šaty, reprozdozd...

   Na závěr už jen věta o závěru. Nebo možná dvě? Těsně před koncem, ta scéna se stříkačkou... Wow, ta byla podle mě mistrně udělaná, fakt bych si myslela to, co si myslet mám, a prostě celkově byla dost povedená. :D A to úplné zakončení (zas nechci moc spolerovat, tak doufám, že mě chápete :D), to byla vynikající tečka. Tak nějak jako by sjednocovala celý film a dojem z něj, spojovala ho s jedničkou a připravovala na atmosféru dalšího dílu (prosím, prosím - ať není pravda, že ho chtějí rozdělit na dvě části! Nesnáším tohle rozdělování dílu, skoro nikdy se to nepovede).

   Ještě jste Catching Fire neviděli? Neváhejte a mazejte si koupit lístky, litovat nebudete. Mě spíš momentálně trápí drama, jestli jít do kina podruhé...

Vaše nadšená Wayll