5.11.15

Jak jsem se zamotala do té nejtrapnější knižní zápletky

(Varování: Tenhle článek bude tak trochu z jiného soudku než obvykle. Vlastně mě k podobnému výlevu inspirovaly články Poslední Panny, které v posledí době moc ráda čtu.)



Kdo mě už nějakou tu chvíli zná, zcela jistě zaregistroval mou nenávist k milostným trojúhelníkům, nečekaným milostným vzplanutím, romantickým zaláskováním do kamaráda... zkrátka ke všem těm zápletkám, jichž jsou knížky a filmy plné, avšak v reálném životě se nestávají. Nadávám na ně odnepaměti. Copak nemůže vznikat víc knížek, kde by hlavní roli nehrála milostná zápletka? A vůbec, kdo má pořád poslouchat, jak si hlavní hrdinové vylívají srdíčka? A ještě k tomu kvůli takovým hovadinám? Pche. Ani nevíte, jak moc škodolibě potěšení byli mí kamarádi, jak moc ironicky se mi vysmáli... když jsem sama do takové milostné zápletky, z knížky jako vyšité, spadla. Kdyby byl můj život kniha, v recenzi bych ji totálně ztrhala.

(Kdo mě sleduje, ví, že růžové zvýrazňování nikdy nepoužívám. Avšak nemohla jsem si pomoct. Přijde mi téměř tak ironické jako absurdita mé zápletky.)

Začalo to úplně nejpitoměji, jak mohlo. Milostným trojúhelníkem. Aneb byla jednou jedna obyčejná holka, která opovrhovala milostnými vztahy, v každé recenzi na ně nadávala, nikdy nikoho neměla... A najednou, bum. Větší klišé snad ani být nemůže. Začala jsem si s jedním dlouhovlasým potetovaným playboyem, typickým bad boyem, kterému jsem byla zcela jasně ukradená, ale něco mě k němu dál neodolatelně táhlo. Oproti němu se zjevil hodný, milý, upovídaný kamarád, kterému na mně záleželo a měl mě rád. Už teď bych tomu dala jednu hvězdičku z deseti.


Následovalo dlouhé období rozhodování, kdy jsem s oběma dál vesele randila a fňukala, že nevím, co mám dělat. Kdybych místo nadávání na podobné knížky radši pár takových přečetla, třeba bych teď věděla, ovšem důkladná znalost mého obvyklého repertoáru (jak zabít démona na tisíc způsobů) mi byla jaksi k ničemu.

Pak jsem se z milostného trojúhelníku (fuj fuj fuj) s rozzářenou radostí vyvlíkla. Byla jsem ráda, že nejsem jako ty nánynky z knížek a že jsem si vybrala toho hodného. Třikrát sláva Wayll! Svému bad boyovi jsem napsala, že jsem se zamilovala do někoho jiného, a nechala jeho vášnivě temné síly působit na jiné oběti. Čímž jsem dala průchod stupidní zápletce číslo dvě.

friendzone lvl. Mormont
Zaláskovala jsem se do toho hodného kamaráda a všechno viděla růžově. Přišla jsem si jako Bella, když propadla Edwardovi, a neustále se na všechny zubila. Jenže pak jsem se dozvěděla tu nejfilmovější věc na světě:

Znáte ty příšerně blbé zápletky, kdy jsou do sebe dva zamilovaní, ale jsou blbí a nic si neřeknou, takže se to dozví až po dlouhé době, když už je pozdě? Jo, hádáte dobře. Přesně to se mi stalo. Nehoráznost. Tak dlouho jsem do něj byla zaláskovaná, ale nic neřekla, až to mezi námi začalo být divné a já mu napsala. A zjistila jsem, že on do mě byl taky zaláskovaný, ale nic neřekl, a pak mě začal brát jako kamarádku. Jak typické.

Takže teď čekám na svůj happyend. A to je možná ten důvod, proč příběhy s podobnými milostnými zápletkami nemůžu vystát. Protože ve filmu to vždycky končí happyendem, jenže takové konce se v reálu nedějí a já jsem pak akorát naštvaná, že jsem pod knižním vlivem jak největší pakůň nějaký happyend čekala.


A ještě naštvanější jsem, když se chystám ztrhat nějakou knížku kvůli milostné zápletce a cítím se jako pokrytecký trotl.
 
Ještě jednou dík Poslední Panně, že píše tak skvělé články, jaké píše, určitě na její blog koukněte! :)

Vaše pitomá Wayll

10 komentářů:

  1. Naprosto geniální článek pro naprosto negeniální situaci. Ale vy to nějak vyřešíte, věřím vám! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju! :) I za to, že snášíš mé neustálé lamentování v chatu... :D

      Vymazat
  2. Tyjo skvěle jsi to popsala :D Ale budu jako fanoušek těch přiblblých romanťáren doufat, že se to u tebe ještě dostane k happy endu :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky:) Ovšem byla bych radši, kdybych neměla co popisovat :D Dneska mi jedna kamarádka řekla, že všechno má šťastný konec. Protože když nejsi šťastná, ještě není konec.:) Hrozne se mi ta myšlenka libi. :)

      Vymazat
  3. Aspoň něco!!! :D Ber to pozitivně! Lepší dva než nikdo! I když, jak to tak čtu, tak asi jak kdy, že... :D No jsem zvědavá, jak to nakonec vyřešíte. Já jsem v knížkách obecně na ty bad boye, ale v reálném životě řeším maximálně Evženy a Věnceslavy. Jinak ten citát o tom šťastném konci je od Johna Lennona :D A jsem ráda, že jsem tu narazila na Spáče v úvalu, protože jsem na něj zrovna dneska myslela, jelikož si pamatuju jenom ty dva poslední verše.
    A jsem moc ráda, že jsem tě inspirovala, takovéhle články ze života mě samotnou baví a navíc je těžký narazit na někoho, kdo něco takovýho napíše, protože většina blogů se omezuje na "hauly" a kosmetiku a není schopná napsat smysluplnou větu. Určitě napiš takových článků víc a hlavně potom taky napiš, jak se to vyvinulo dál!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono na tech bad boyich prostě fakt něco je... :D A absolutne nechápu co, ale jsou prostě uplne magneticti. Nebo aspoň ten můj byl:D taky jsem si říkala, že aspoň něco, ale nevím, podle me tohle je přesně jako s tim, když má někdo rovne/vlnite vlasy. Proste chceš to opačné, než mas :D takže si rikam, jestli by nebylo lepší nic, než někoho získat a zase ho ztratit:D
      Díky, toho lennona si hned hodim do googlu, ten citat chci znát v originále! :)
      Jee, a já jsem zase ráda, že ho někdo zná :)
      Me prave taky, proto rak ráda čtu tvůj blog :)

      Vymazat
  4. Já jsem naopak po osobní zkušenosti s trojúhelníkem začala dost hrdinek i chápat, protože je to fakt zkušenost, kterou bych nepřála nikomu (nechápu, proč zrovna můj trojúhelník vypadal jako z telenovely a nikdo mi ho nechtěl věřit) :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Takové telenovelové trojúhelníky jsou super, když se dějou tvým kamarádkám a ty se můžeš smát jejich vyprávění... ale zažít to na vlastní kůži, to nám nezávidím :D Než že bych začala chápat hrdinky, byla u mě reakce spíš taková, že jsem začala nadávat sama sobě, jak můžu být úplně stejně blbá jako ony... :D

      Vymazat
  5. Super článek. :) Já sice nejsem proti všem milostným zápletkách, ale těch milostných trojúhelníků je vážně až moc. Teď mě moc příjemně překvapila knížka Krycí jméno Verity, ve které jakákoli milostná linka úplně chyběla a to to bylo young adult. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :) O Verity teď hodně slýchám, ale nejsem na y-a právě kvůli těm otřepaným milostným zápletkám... ale když říkáš, že v tom žádná není, možná na to kouknu:)

      Vymazat