Na skok do Rumunska

Letošní léto se pro mě nese ani ne tak ve znamení knížek, jako spíš ve znamení cestování. Cestovat je přesně to, co jsem vždycky chtěla – a teď, když jsem vyrostla (bohužel, co se vzrůstu týče, jsem stále hobitem), mám bránu do světa otevřenou. První zemí, kterou vám chci ukázat, je venkovské (a trochu záhadné) Rumunsko.

PĚT POZNATKŮ O RUMUNSKU:
1. V Rumunsku neletí vysoké kraťsy, crop topy a overaly. V Rumunsku letí šátky na hlavě, dlouhé sukně a hrábě přes rameno.
2. Proč mít psa, když můžete mít rovnou krávu? (Nebo psa a krávu? Nebo psa a dvě krávy?)
3. Proč mít auto, když můžete mít koně s povozem? (A tohle neplácám jen tak. Nevěřila jsem, kolik jich kolem nás projelo.)
4. Nedávejte si kuřecí polévku.
5. ZDŮRAŇUJI: Nedávejte si kuřecí polévku.

VYSVĚTLENÍ KUŘECÍ POLÉVKY:
Když jsem dorazila, byla jsem průvodkyní informována, že Rumuni se s masovýma polívkama nepatlaj. Ať nečekám vývar na český způsob, kde je maso úhledně nakrájené na kostičky nebo na nudličky. Že Rumun prostě flákne do polívky kus masa. Ale i tak jsem zůstala němě zírat, když mi v hotelu přinesli kuřecí vývar – kyselou vodu, v níž plavalo celé, nefalšované kuřecí stehno.

Hora střílející duhu.

Rumunsko má krásný hory. Já osobně toho o rumunský geografii moc nevěděla, ale pak mi to došlo – Karpaty! A musím říct, že Karpaty mě dostaly. Snad ještě nikdy jsem nebyla v horách, který by byly tak divoký – co se přírody i počasí týče. Zažili jsme strmý stoupáky, hrbolatý roviny i balvanitý hřebeny, vodopády, kolmý srázy, déšť, slunko i mlhu hustou tak, že by se dala krájet. (Akorát bez toho rybníčku Brčálníku, achjo.)

Vidíte ty krásný skalní útvay vzadu? Já taky ne.

(Co je ovšem na horách úplně nejbombovější, jsou mraky.)

(A v těch mracích jsem se skamarádila s jedním supr párem – s metalistou a se svou jmenovkyní, co má červený vlasy.)

 
A čím dalším je známý Rumunsko? Jasně že upírama.

PĚT FAKTŮ O DRACULOVI (1431-1477):
1. Valašský kníže Vlad III. (řečený Napichovač) nenáviděl homosexuýly, poněvadž jeho brácha byl za mládí součástí sultánova harému v Turecku. (A tak je napichoval na kůl.)
2. Označení Dracula pochází z přezdívky Vladova otce – Drak.
3. Údajně čítá počet jeho přímých obětí rovných 100 000. Většinu z nich nabodnul na kůl. A mezi jejich mrtvolami prý obědval.
4. Jeho úhlavním nepřítelem byl János Hunyadi – otec českého vévody Matyáše Korvína.
5. Když se dozvěděl, že se proti němu chystá spiknutí, nechal vyvraždit veškerou šlechtu v zemi.

(Tohle není Draculka, ale můj brácha.)

Další věc, kterou jste možná nevěděli (nebo jsem ji přinejmenším nevěděla já), je rumunský náboženství. Jsou sice křesťani, ale pravoslavní (stejně jako třeba Rusové). Zaprvý děsně dodržujou všemožný tradice, zadruhý modlitby v kostelech zpívaj, a zatřetí ty kostely maj strašně krásný a malovaný. A taky se pyšněj nespočtem kláštěrů.

Téhle stavbě se díky starým freskám říká "Sixtinská kaple západu".

Taky mě naprosto okouzlil rumunský královský zámek. Jakožto kulturní člověk jsem jich viděla hromadu, ale Peles byl bezpochyby nejkrásnější, na jakém jsem kdy byla – co se interiéru týče. Ale poněvadž vevnitř se fotit nesmělo, budete se na něj muset kouknout tady. Ale venku to bylo taky nádherný.

Čili Rumunsko má všechno – nevyzpytatelný hory, dobrý lidi, krvelačnou historii, překrásnou kulturu i výbornou borůvkovici. Co víc si přát.

Kvůli tomuhle záběru jsem byla nucená vyšplhat přesně 199 schodů, který navíc vypadaly dost pochybně.

Tak nějak jsem se nemohla rozhodnout, jestli článek spíš napsat, nebo sem jen podstrčit fotky. Jestli komentovat každý obrázek zvlášť, nebo vymyslet nějaký shrnující komentář, ke kterému spadnou pokaždé třeba tři. Co myslíte? Jaký způsob travel článků se vám zdá nejlepší? Dejte prosím vědět v komentářích, ať se tím můžu řídit pro příště. :)

Vaše Wayll